„Snad už na střední škole, kdy jsem hodně kreslil a zajímal se o divadlo, jsem si zapsal seznam toho, co by mělo být dobrému divadlu předpokladem: okamžitost, pohotovost, bezprostřednost, pokušení, duchapřítomnost i blesková reakce, projev zpříma i spatra, smysl pro časomíru i extempore, také umět varírovat s nenadálostí v zádech – pak lze docílit všemožného. Tyto předpoklady se časem prohloubily a po různých zkušenostech tu byla Ypsilonka,“ říká Jan Schmid, ředitel divadla, které založil už v šedesátých letech původně v Liberci jako nezávislou experimentální skupinu a po celou dobu je jeho tvůrčí a hybnou silou.
Už na počátku a za celou dobu své existence se stala nedílnou součástí české (ale nejen díky svým mnohým zájezdům po celém světě i světové) divadelní historie, a to jak svou poetikou, tak metodou kolektivní improvizace. Zúčastnila se různých divadelních festivalů a pravidelně vyjížděla do zahraničí (například Německo, Jugoslávie, Polsko, Španělsko, Francie, Finsko, Anglie, Dánsko, Slovensko, Rakousko, Řecko, Itálie, USA, Kanada, Tchai-wan, Jihoafrická republika, Belgie, Egypt, Rusko).
Schmid každopádně přišel s geniálním nápadem, jakým způsobem vojnu přežít ve zdraví a v pohodě.
Za více než půl století vzniklo na stovky inscenací, improvizovaných večerů, happeningů a dalších. Současně divadlem prošlo nesčetně výrazných osobností, a i když už není možné se dnes setkat se všemi, některé jsou s ním téměř od počátku až dodnes. Vedle Jana Schmida je takovou například osobností herečka Jana Synková nebo skladatel Miroslav Kořínek. „Když Ypsilonka úplně začínala, sešli jsme se v Liberci na vojně, já tam byl druhým rokem. Schmid každopádně přišel s geniálním nápadem, jakým způsobem vojnu přežít ve zdraví a v pohodě,“ řekl v rozhovoru pro ypsilonský Zpravodaj Kořínek. Z tohoto nápadu nakonec vzešlo divadlo, bez kterého si dnes mapu významných divadelních scén lze už jen těžko představit.
Stejně tak si mnoho diváků nedovede představit toto divadlo bez některých dalších osobností, zároveň je Ypsilonka od nepaměti divadlem s otevřeným myšlením a poetikou, reagující na to nejsoučasnější, co žijeme. A tak už od počátků proto vedle sebe koexistovali čerství absolventi DAMU se zkušenými herci a na jevišti se potkávali tvůrci a herci tzv. mezigeneračně. Což platí i pro mezigeneračnost publika. Ne jinak tomu je i dnes, kdy je Ypsilonka po 55 letech existence neustále živá a v pohybu.
Jsem rád, že Ypsilonku objevují i mladí diváci, kteří si myslí, že vznikla nedávno. Vždycky jsme se snažili pohybovat tam, kde se mění myšlení lidí. A pak nejde o to, jestli je nám dvacet nebo sedmdesát. Stárnutí nás nemění, je jen naším omezením. To věčné, co drží vývoj, jsou vlny a proměny mentality,“ řekl Schmid u příležitosti tehdy ještě pětačtyřicátého výročí v rozhovoru pro Právo.
Co se týče oslav, divadlo uvažuje o dvou týdenních podzimních etapách, přičemž do této doby bude také hotová oprava jevištní techniky a revitalizace divadelních prostor. „Poděkování za možnost uskutečnit tyto nutné opravy patří Magistrátu hlavního města Prahy,“ dodává Schmid. Interiéru vyhlášené scény v samotném srdci Prahy se tak po desítkách let dostane zasloužených oprav, stejně jako si reprezentativní prostory zaslouží diváci, kteří ho po celou dobu navštěvují.
Po loňském úspěchu s venkovním, volně přístupným, programem, divadlo zahájí oficiálně sezonu v pondělí 17. září ve 12.00 hodin v pasáži Olympic krátkým pásmem písní z některých (především nejnovějších hudebně-tanečních) inscenací a slavit bude potom celý týden. Na programu bude kmenová Prodaná nevěsta i jubilejní 100. repríza Fausta a Markétky, po které je ještě plánovaná beseda s diváky a hosty, a to nejen o historii Ypsilonky, oslavách výročí, ale také o jejím dalším směřování i o směřování divadel či kultury obecně. Dále uvede Varieté Freda A., a to navíc jako partnerské představení televizního festivalu Zlatá Praha, který si současně letos připomíná rovněž 55 let existence. Do dramaturgie týdenních oslav divadlo zařadilo i jednu z nejnovějších inscenací Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi a týden zakončí komedií Hlava Medúzy, kterou má na repertoáru od roku 1996. Jiří Lábus získal za svou roli v této inscenaci Cenu Thálie. To ostatně není jediná Cena Thálie, uznání se dostalo na jaře loňského roku právě Janu Schmidovi v podobě Ceny Kolegia za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.
U příležitosti výročí také ještě vyjdou dvě publikace. V červnu divadlo vydává knihu Jana Schmida Improvizace, náhoda a jiné vyhlídky. V plánu je také příprava druhé, tentokrát obrazové, publikace s fotografiemi z inscenací z posledních pěti let. Titul by tak měl volně navazovat na Cestu Ypsilon aneb Od počátku k dnešku, která vyšla v roce 2014.
