Po dvou divadelních klasikách zvolil Činoherní klub pro poslední premiéru letošní sezóny hru současnou. Večer na psích dostizích (A Night at the Dogs), prvotinou britského dramatika Matta Charmana. Ten se s tímto textem stal v roce 2004 (bylo mu tehdy 25 let) vítězem soutěže Verity Bargate Award, kde vyhrál mezi sedmi sty účastníky. Soutěž je otevřena autorům z Velké Británie a Irska, součástí výhry byla nejen finanční prémie (v letošním ročníku je to 5 700 GBP), ale také uvedení hry na jevišti londýnského Soho Theatre. To se stalo v dubnu 2005.
Večer na psích dostizích napsal Matt Charman inspirován prostředím autodílny v jižní Anglii), kde nějakou dobu myl auta a zapisoval si útržky rozhovorů. Hru je obtížné žánrově zařadit; pohybuje se od konverzační komedie přes sociální sondu až po thriller. Velice dobře tak v Činoherním klubu navazuje na linii anglosaské dramatiky, na repertoáru dominantně zastoupené inscenacemi režiséra Ondřeje Sokola.
Má to být velký večer. Po večeři s bráchou sezval Carl k sobě do bytu kámoše z autodílny, se kterými založili čtyřčlenný syndikát a složili se na dostihového psa – každý jednu nohu. „Jejich holka“ má dneska první závod a může jenom mile překvapit. Jejich vysněný večer však s nečekaným návštěvníkem vezme nenadálý směr.
Co můžeme ovlivnit a s čím nenaděláme nic? Máme právo vzít spravedlnost do svých rukou, když se svět netočí podle našich představ? Kam až ustoupit a kdy je správné nemlčet – a ozvat se? Kdy je třeba riskovat a jednat? A jak rozlišit, co je důležité, co všechno je v sázce a kdy jde možná o život?
Je to hra o jednom vysněném podniku, o tom, jak jsou nebezpečné předsudky a zaslepenost, a o velké touze aspoň někdy něco v životě vyhrát.
“Ta hra je o zbabělosti. Je o tom, jak je těžké postavit se agresi a zaslepenosti a říkat pravdu tváří v tvář moci,” přibližuje autor Matt Chairman své téma a pokračuje: “Bohužel si myslím, že témata podrobení se agresi a neschopnost jednat jsou v našich životech přítomné stále. Ale silně pociťuji, že právě v tomhle okamžiku evropských dějin, kdy na Ukrajině zuří válka, ponaučení musí být, že stát společně a nenechat se ze strachu rozdělit a nenechat se zastrašit, je jediný způsob, jak můžeme jako lidstvo přežít.”
Za pravdu mu dává také režisér David Šiktanc: “Já myslím, že se hlavně změnil kontext, ve kterém ji inscenujeme. Společenský kontext s nastoupivší putinovskou agresí na Ukrajině tomu dodává prostě úplně jiný rozměr. Protože – a to nějakým způsobem předříkávám děj – je tam situace něčeho, co se odehrává bezprostředně za našimi pokoji a k čemu tak jako mlčíme a vztahujeme se. To, co asi před rokem směřovalo pro mě k nějakému latentnímu nacionalismu, teď vlastně mnohem konkrétněji člověka upomíná k té válce.” Důvod věnovat se inscenačně právě této hře vidí takto: “Mě nejvíc zajímalo věnovat se typu ne-hrdinů, nějaké části společnosti, která nebývá moc často reflektovaná. Pro mě je to dát hlas a trochu taky prostor té části společnosti, která žije řekněme na periferii, a nějakým způsobem si připadá osaměle, zrazeně. V Praze to často odmítáme vidět a vlastně si to ani nedokážeme představit, protože žijeme v hodně centralizované společnosti a pražská realita je úplně odlišná od všech ostatních realit. Pro mě je teď samozřejmě dominantní Ústí nad Labem, ale stejně tak by bylo možné mluvit o Ostravě, Chebu a vlastně skoro o všech městech, které jsou v různém smyslu slova periferní.”
Představitel Carla, Vasil Fridrich, přibližuje očekávání večera na psích dostizích očima hlavního hrdiny: “Čeká, že jeho život konečně zase dostane smysl. V posledních měsících se mu rozpadá a tohle by mohlo být něco, co by navrátilo do jeho života radost, potěšení, rozkoš a pocit sounáležitosti s partou svých nejbližších.”
Detail inscenace zde:
Matt Charman (*1979) je britský dramatik, scenárista a producent. Studoval anglickou literaturu; studium na univerzitě ale nedokončil. Hra Večer na psích dostizích (A Night at the Dogs) mu vítězstvím v dramatické soutěži otevřela dveře profesionálního divadla. Londýnské National Theatre mu nabídlo autorskou rezidenci a uvedlo jeho nové hry: The Five Wives of Maurice Pinder (2007) a The Observer (2009).
Začal také psát televizní seriály pro BBC a ITV: například Naše ZOO (Our Zoo, 2014) nebo Black Work (2015). Postupně se propracoval až k filmu a zkusil prorazit také v Hollywoodu. V roce 2015 měl premiéru film Most špionů (Bridge of Spies) v režii Stevena Spielberga na Charmanův námět, který Spielberga v záplavě dalších zaujal. Scénář napsal Charman společně s Ethanem a Joelem Coenovými. Film získal velmi pozitivní kritiku, řadu ocenění a šest nominací na Oscara, přičemž jedna z nich byla za nejlepší původní scénář.
V současnosti se Charman zaměřuje především na filmovou tvorbu. Založil vlastní produkční společnost Binocular. Tento rok bude mít premiéru jeho sci-fi film The Mothership, ve kterém se poprvé představí také jako režisér. Kromě toho vyjde letos šestidílný seriál Treason, který napsal pro Netflix.
