Hrdinky Boženy Němcové
Za čtyřmi magickými slovy Tajemství, šílenství, podivnost, láska se ukrývají čtyři příběhy mladých hrdinek z povídek Boženy Němcové. Tajemství probouzí dívka Karla ze stejnojmenné povídky, šílenství propadne jedna z nejznámějších a nejmilejších autorčiných hrdinek Viktorka, podivnost je přičítána další známé dívce Báře z povídky Divá Bára a ve znamení lásky se odehrává málo známá romantická povídka Sestry a příběh dívky Hedviky.
Dramaturgyně Barbora Jandová: „Nejedná se o dramatizaci těchto povídek, ale o svébytnou divadelní adaptaci, která chce Němcové hrdinky přiblížit současné mladé generaci a pochopit jejich problémy a osobní témata jako živé a blízké.“
Režisér Jakub Čermák: „Zůstali jsme věrní klasické literatuře a rozhodli se, že se budeme věnovat možná největší české spisovatelce Boženě Němcové, která nedávno oslavila 200. výročí svého narození. Co mi vždycky přišlo na Němcové to nejzajímavější – a mám pocit, že se o tom sice často píše, ale v uměleckém světě to není tak často reflektované – je skutečnost, že se věnuje ženským hrdinkám. Takže jsme se rozhodli ne pro jedno její dílo (Babičku nebo jednu konkrétní povídku), ale šli jsme hned po několika silných, zajímavých a vzrušivých ženských hrdinkách, které jsme dali dohromady do jednoho časoprostoru. A diváci, kteří přijdou, mohou jejich příběhy poznat nebo si je připomenout. Nebo je s nimi prožít.
Akcentujeme témata, která mohou komunikovat se současným divákem nejen teenagerovského věku. Dotýkáme se univerzálních témat jako je první láska (Hedvika z povídky Sestry), problém s identitou (Karla), u divé Báry zase řešíme téma člověka, který není schopný začlenit se do kolektivu, ale který ve své „jinakosti“ nachází klid a smíření. Viktorka zase prožívá rozpor mezi romantickým ideálem lásky a svou skutečnou tělesností. Rámcem všech příběhů je škola, resp. gymnázium Boženy Němcové, kam všechny tyto teenagerky chodí a kde jim jejich učitelka recituje obrozeneckou báseň Boženy Němcové Ženám českým, která je zároveň leitmotivem celé inscenace. S touto postavou je spjatá také poslední zakomponovaná povídka Čtyry doby, která je z literárního díla Němcové jedna z nejzajímavějších, a je prakticky neznámá.“
Inscenace bude mít premiéru na Malé scéně Horáckého divadla, která chce svojí dramaturgií i inscenačním jazykem oslovit především mladou generaci, stejně jako chce tradičním divákům nabídnout divadelní práci s osobitým pohledem a názorem na svět i tvorbu.
Barbora Jandová: „S vědomím směřování malé scény a s vědomím osobitosti režiséra, který umí originálně pracovat s klasickými látkami a má schopnost svým uchopením oslovit mladé publikum, jsme i tentokrát hledali vzrušující téma či námět v kánonu maturitní četby.“
Premiéra 12. března na malé scéně Horáckého divadla
Jakub Čermák
Režisér a herec, frontman uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích, dramaturg pražské kulturní sluje Venuše ve Švehlovce. Studoval, ale nedokončil, FAMU a DAMU. Jako herec působil pod vedením Miroslava Bambuška, Vandy Hybnerové, Lindy Straub, Howarda Lotkera nebo uměleckého šéfa De Peergroup Dirka Bruinisma. Díky stipendiu Nadace Roberta Bosche strávil rok ve Forum Freies Theater v Düsseldorfu, stal se posluchačem Via Negativa Lab režiséra Bojana Jablanovce v slovinské Lublani, byl účastníkem Mezinárodního fóra mladých festivalu Berliner Theatertreffen.
V roce 2020 získal Cenu Česká divadelní DNA, kterou udílí platforma nezávislého alternativního divadla Nová síť za mimořádný počin na poli nového divadla. K ocenění Jakuba Čermáka se odborná porota vyjádřila takto: „Jakub Čermák s oblibou experimentuje s klasickými tématy a jejich zpracováním. Provokující nadsázka oslovuje mladší publikum, které si tak snáze nachází cestu k české dramatice. Širší a odbornou veřejnost mohou jeho inscenace nalákat na precizní práci s divadelním prostorem, kostýmy i hudbou, střídání inscenačních stylů, četné výpůjčky a odkazy na moderní archetypy i popkulturu, které však překračují hranice postmoderního pastiše. V neposlední řadě ale také práci s neherci, kteří zdařile sekundují hlavním protagonistům. Vzniká divadlo vysoce osobní a univerzální zároveň, kde se klasika potkává se současným experimentem.“
