Josef Svoboda

Dne 10. května jsme si připomněli 101 let od narození prof. akad. arch. Josefa Svobody (10. 5. 1920 – 8. 4. 2002), jedné z nejvýraznějších osobností světového divadla 20. století.

Slovo dalo slovo, pohádali jsme se a nemluvili jsme spolu asi rok. No nemluvili… On vždycky přišel a řekl: „Paní Urbanová, řekněte paní Trojanovej, že jí přeju dobrý den.“ – „Hele, Macháček ti přeje dobrej den.“ – „Paní Urbanová, řekněte Macháčkovi, že mu taky přeju dobrý den.“

Kolega Homola z Komorního divadla mi před zkouškami říkal: „Ty prý máš hrát Hamleta, ale, člověče, nic si od toho neslibuj, vždyť je to pro snoby. Všichni ohromně tleskaj` a vůbec nevědí, o čem to je, tak si nemysli, že na tom uděláš kariéru.“ Pak to představení viděl a druhý den u nás zazvonil a povídá: „Já už si vůbec nepamatuju, kdy jsem byl naposled v divadle jako divák dojatý, už jsem ani něvěděl, že to vůbec neexistuje. A mně se to včera stalo. Ne kvůli tobě, že tě zabili nebo kvůli Ofélii… Já jsem tam seděl a poslouchám, poslouchám, až jsem si uvědomil, že pořád vím, o čem je řeč, dívám se a pořád vím, o čem se to hraje, všemu tomu rozumím. Tak jsem si najednou řekl `Hergot, tak já snad nejsem takovej blbec, jak jsem si myslel` a slzy radosti mi samy vytryskly – a za to ti jdu poděkovat.“

Hamlet — to je Mont Everest. Měl jsem pocit, jako bych stál na úpatí nesmírné hory, váhal jsem, jestli budu mít dost síly, ale když jsem našel v režiséru Macháčkovi spolehlivého a zkušeného průvodce, pak se mi výstup na tuto velehoru přestal už jevit tak zrádný, nebezpečný a obtížný.