Divadlo Na zábradlí

Divadlo Na zábradlí má již zítra svou druhou letošní premiéru, autorskou inscenaci Ahoj vesmíre! v režii Jana Mikuláška.

Je to zvláštní divadelní zkušenost. Stojí za to? Myslím, že ano.

V adaptaci se soustředil na zavraždění Fjodora Karamazova a uzel, který rozplétá a který má několik konců, jimiž jsou Karamazovi synové, slouží Schormovi, podobně jako Dostojevskému, k nastolování otázek stále aktuálních. Ty – lapidárně řečeno – vybízejí k vnitřním polemikám o správném a špatném v člověku a kromě jiného vyvolávají pochybnosti těch, kdo věří, stejně ovšem jako těch, kdo nevěří. Jestliže Dostojevskému slouží tyto otázky k mučivým pochybnostem o smyslu víry v boha, Schormovo pojetí je širší a týká se víry, její účelnosti vůbec.

Divadelní přepisy světově proslulých filmů se na jevišti objevují s čím dál tím větší pravidelností (za všechny vzpomenu alespoň inscenace Nebe nad Berlínem ze Švandova divadla a Mocnou Afrodité z Divadla na Vinohradech). Pro tvůrce je to samozřejmě výzva a upřímně řečeno, nikterak jednoduchá; pokud divák látku zná, logicky se neubrání porovnávání, přísnějšímu hodnocení a jen zřídkakdy přijme její novou podobu. Vzpomeňme, kdy my sami jsme naposled byli spokojeni s filmem, jenž vychází z nám dobře známé knihy. A stejně tak je tomu i u divadelních adaptací.  Divák se snaží oprostit od originálu, ale jednou známé jen těžko může překvapit. Jedna disciplína se snaží nahradit druhou, což je, vzhledem ke specifikům, téměř nemožné.