Stavros Pozidis, student 4. ročníku herectví Katedry činoherního divadla na DAMU, je Řek s brněnskou duší. Každou novou roli vnímá jako příležitost a výzvu vyzkoušet si něco nového (v poslední době se našel také v dabingu). V divadle DISK ho můžete vidět třeba jako buřiče Randalla McMurphyho v Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Osipa v Platonovovi. Když zrovna nezkouší nebo nehraje v divadle, rád vyřezává drobnosti ze dřeva, hraje na kytaru a bicí nebo si odpočine u hraní na playstationu.
Máš řecké kořeny, ale vyrůstal jsi v Brně. Jaký je tvůj vztah k Řecku? A k Brnu?
Řecko miluju. Podle mě je to jedna z nejkrásnějších zemí s naprosto neskutečným kulturním bohatstvím. Zbožnuju na něm prakticky vše, od jídla přes hudbu až po počasí. A Brno je moje rodné město, kde mám mnoho vzpomínek, přátel a svou rodinu. Takže se tam budu vždycky rád vracet.
Jaká očekávání jsi měl od studia na DAMU? Naplnila se?
Od DAMU jsem očekával, že mi více přiblíží divadelní svět, dá mi možnost pracovat s novými lidmi a umožní věnovat se divadlu na sto procent. To všechno se mi naštěstí splnilo.
Jak reagovalo tvé okolí, když ses dostal na herectví?
Všichni byli zvědaví jak to se mnou dopadne a ptali se: „Tak kdy už tě uvidíme v televizi?“
Jaká role, kterou jsi zatím ztvárnil, tě nejvíce oslovila a čím?
Paradoxně je to zatím poslední rolička v Platonovovi. Osip. Strašně jsem si ji oblíbil, protože jeho myšlení je čisté, jednoduché a i když nemá tolik prostoru na jevišti, dokáže během hry projít plnohodnotnou změnou charakteru.
V Přeletu nad kukaččím hnízdem, který aktuálně uvádí divadlo DISK, ztvárňuješ postavu Randla Patricka McMurphyho. Co pro tebe bylo při zkoušení této role nejzáludnější?
Nejzáludnější bylo „umyslet“ tu postavu. Třeba v monolozích, kde byl text spíš improvizovaný, jsem se nesměl zaseknout, zamyslet se nebo jinak ukázat nejistotu, protože to naprosto neodpovídá charakteru McMurphyho. Musel jsem opravdu změnit svoje vlastní myšlení, což se někdy projevovalo i mimo zkoušení. Například když na mě paní docentka Salzmannová křičela z hlediště: “Rychlý nohy!“, vzal jsem si to tak k srdci, že jsem v noci budil přítelkyni ze spánku, když jsem kolem sebe kopal.
Se spolkem Distheatranz, jehož jsi se spolužáky z ročníku členem, a divadlem Pomezí jste vytvořili autorskou imerzivní inscenaci Lístky prosím. Co tě jako herce u imerzivní inscenace překvapilo? V čem se pro tebe osobně hraní v imerzivním projektu liší od hraní v kamenném divadle?
Nejvíc mě překvapilo, jak se každá repríza lišila. A když už si člověk začal být něčím jistý, většinou se stal úplný opak. Nejvíce mě překvapovali diváci. Někteří z nich se spíš stranili a pozorovali, co se děje, jiní zase dělali takové naschvály, až jsme s Bárou (Křupkovou) museli jednou vystoupit z role a ukáznit je. A to je pro mě také největší rozdíl mezi hraním v takovém projektu a v kamenném divadle, protože tam se takové věci stávají málokdy.
V divadle ABC sis zahrál v trpké komedii Edwarda Bonda Moře. Jaká to byla zkušenost?
Byla to zkušenost k nezaplacení, za kterou jsem vděčný. Mohl jsem poznat nové lidi ze skvělého souboru – nové režiséry a vlastně celou bandu lidí, které divadlo baví stejně jako mě a mám se od nich co učit. Poznal jsem tam kamarády, kteří mi pomohli i mimo zkoušení, například s věcmi do školy, s nimiž udržuji kontakt dodnes.
Kde se vidíš v budoucnu? Vyhovovalo by ti angažmá nebo volná noha? Máš nějaké herecké sny?
Herecké sny nemám, každá nová role je pro mě příležitost a výzva vyzkoušet si něco nového. Nejvíc by mi proto vyhovovalo angažmá v kamenném divadle, kde by takových příležitostí byl nespočet.
Máš nějaký speciální rituál před představením? Pokud ano, jaký?
Většinou se projdu po jevišti a řeknu si monolog Vavrocha z Cimrmanovi hry Záskok. „Ale té lípy se nevzdááám. MňMňMňMň…“
Jedním slovem – v čem si opravdu věříš?
Rytmus.
Hraješ na kytaru i bicí. Jaký z těhle nástrojů je ti bližší a proč?
Na kytaru hraju už asi 12 let a za tu dobu jsem se něco málo naučil. Ale stejně blízko jsou mi i bicí, to je asi nějak poděděné z té řecké strany.
Věnuješ se také dabingu. Koho jsi naposledy daboval a jak moc tě tahle herecká disciplína baví?
Jako posledního jsem daboval Bryce Walkera v netflixovém seriálu 13 Reasons Why. A zjistil jsem že mě práce s mikrofonem a hlasem neskutečně baví, a proto jsem vděčný za každou příležitost. Hrozně rád bych si zkusil nějaký animák, kde bych si mohl trošku zaexperimentovat.
Jak nejraději trávíš svůj čas, když zrovna nehraješ, nezkoušíš nebo nestuduješ?
Když je čas, tak rád zajedu na chatu, kterou máme na Blanensku. Zalezu si do dílny a tvořím různé drobnosti ze dřeva a epoxidu. Nebo jakákoli manuální práce, od oprav vany až po opravy rozbitých sluchátek. Nebudu ale lhát, moc rád si taky jen tak lehnu, a zahraju si na playstationu. Hodně rád…
Kdyby tě měli tvoji spolužáci charakterizovat pouze třemi slovy, co by podle tebe řekli?
Řek, Kamzík, Konviktomat
Matylda Konigová o Stavrosi Pozidisovi:
Empatickej, srdcař, Brňák!
