Slovácko sa súdí a jeho pokračování Slovácko sa nesúdí autora Zdeňka Galušky jsou smyšlené kroniky veselých historek. První je od slováckých soudů a druhá jsou povídky ze života, vedle smíchu v nich má své podstatné místo i ponaučení. Cesta ke čtenářům nebyla jednoduchá, čtyři nakladatelství odmítla vydat regionální věc od neznámého autora, a ještě psanou slováckým nářečím.
Kniha vyšla v roce 1947 v počátečním nákladu 3 200 kusů. Její volné pokračování Slovácko sa nesúdí vydal Zdeněk Galuška v roce 1972 už v nákladu 100 000 kusů a s 50 000 kusů dotisku. Obě knihy posléze velice zpopularizoval stejnojmenný televizní seriál Slovácko sa nesúdí, v němž hlavní role ztvárnili Jozef Kroner a Oldřich Velen.
Televizná seriál, o prázdninách navíc reprízovaný Českou televizí, byl příčinou mé mírné nedůvěry – jaké to asi bude? Nechci říci, že se mi nelíbil, ale ani to, že se mi líbil. Připadal mi… trošku strojený. Taková legrace pro legraci. Tahle obava u Kašparů zmizí dřív, než představení začne. Hraje se v suterénní Klubovně v Jindřišské 23 – prostor využívá Kašpar necelý rok, takže už v průjezdu vítá diváky jeden z herců, další dole nabízejí nápoje, včetně „skleničky koštovky“ – kdo si ji za 80 korun koupí, tomu jsou v průběhu představení nalita k ochutnání dvě vína bílá, jedno růžové, jedno červené. Prostor Klubovny není velký, takže už při 14 divácích bylo v podstatě plno a to jsme ještě čekali na ohlášené další dva. Zapojit diváky a dodat jim pocit, že jsou spolutvůrci zážitku daného večera, to u Kašparů umí i v Celetné, natožpak v takhle domácím prostředí, kdy má divák dojem, že k hercům přišel do obýváku, opravdu si popovídat o tom, co je u nás na Slovácku nového…
Představení to není dlouhé, jen hodinka, ale divák není o nic ochuzen. A tak, jako život není jen samá legrace a zábava, ani tady nejde jen o veselé historky, nalévání vína, krájení špeku a chleba. S historkou Janek Vyskoč, kozí vrah se divákům sevře hrdlo, z veselé zábavy je najednou mrazivé ticho, tak hluboké, až jsou v místnosti jen slzami zalité oči Evy Elsnerové. Silný moment…
Filip Nuckolls, režisér a autor dramatizace: „Nápad na jevištní adaptaci „Slovácka“ vznikla nad myšlenkou vytvořit něco, co by bylo šito na míru Klubovně a létu. Něco co by v Čechách bylo exotické, co by nemělo pivní odér, a ani to nebylo pro divadlo s obrovskou scénou. Spíš takový rozmarný nápad, než vykalkulovanou inscenaci. Událost pro herce a snad trochu jiný zážitek a jinak strávený čas pro diváky. Něco, k čemu by se hodilo v hledišti ve velkém konzumovat víno a při čem dostanete chuť konzumovat velké množství kyselejch okurek a špeku a domácího chleba. A když jsme si tyhle všechny podmínky vložili do hlav, napadlo nás Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí jako nekompromisní výsledek. Naším úmyslem bylo přenést diváka do slováckého sklepa, kde Zkušený, jeho Galánečka a jejich synovec Mladý, sedí společně s diváky nad bezedným džbánem vína. A povídá se. A s množstvím vypitého vína nabírají historky na fantastičnosti. A zajídá se špekem. A letní večer je příjemně vlahý. A do srdce vstupuje radost.“
Humor Zdeňka Galušky je možná pro někoho příliš krutý. Nicméně mnoho teoretiků humoru tvrdí, že dobrý humor má být krutý. U Galušky je však paradoxně projevem životního optimismu. Prostředí jeho Slovácka není zdaleka ideální krajinou. Pod jednotlivými příběhy prosakuje obraz ne zcela bohatého, spíše chudého, kraje, kde jsou život a uživení se tvrdé. Humorné drsné až kruté příběhy, které si mluvčí proti realitě zdatně vylepšují, nám připomínají, že život stojí nade vším a z těžkostí a nespravedlností všedních dnů se tím pádem nemá cenu…
Hrají: Eva Elsnerová, Adrian Jastraban / Petr Halíček, Daniel Ondráček