To bylo divadlo!

Divadlo bylo do konce 50. let 20. století jediné umění, po němž zůstávala jen prchavá vzpomínka a pár fotografií. Později – díky České televizi a dramaturgické skupině Ondřeje Šrámka – také televizní záznamy inscenací. V polovině 90. let jsme začali vydávat záznamy divadelních inscenací na DVD, včetně té krásné edice, kdy jsme je vydávali ve spolupráci s Reflexem (ČT – Ondřej Šrámek, Reflex – Veronika Bednářová, Thespis – Jana Smetánková).

Když jsme s tím skončili, vznikl portál O divadle – ten pokračuje ve snaze Thespisu, která by se trošku vzletně dala nazvat „zachování paměti českého divadla“. Proto je tu i tahle rubrika. Chceme, aby se nezapomnělo na slavné inscenace české divadelní historie. Na inscenace, o nichž se říká: “Jo, to bylo tenkrát divadlo, když…” Jsou tu příspěvky dvojího druhu.

O jednotlivých inscenacích, na které by bylo dobré nezapomenout.
Vzpomínky českých divadelníků na nejlepší inscenace, které viděli, i na ty, na nichž se podíleli:

Lída Engelová (2024)
Jiří Suchý (2017)
Barbora Munzarová (2016)
Barbora Poláková a Pavel Liška (2016)
Michal Novotný (2016)
Otakar Brousek ml. (2016)
Alena Kožíková (2013)
Antonie Hegerlíková (2012)
Radovan Lukavský (2012)

Harold a Maude (ABC 21. 4. 1976)

20. 11. 2018

Městská divadla pražská – ABC. Premiéra 21. 4. 1976. Marie Rosůlková a Viktor Preiss.

Jiří Suchý

2. 3. 2017

Divadlo je „tady a teď“. Někdo říká, že v tom je jeho kouzlo, někdo to za tak kouzelné nepovažuje. I proto je ale dobré slyšet, které inscenace se komu vryly do srdce, ať už je viděl nebo v nich hrál nebo byl jejich autorem, režisérem či dramaturgem. Dnes tedy vzpomínka Jiřího Suchého

Barbora Munzarová

13. 12. 2016

Barbora Munzarová vzpomíná na Ubohého vraha Viktora Preisse v Divadle na Vinohradech, Naše furianty, Vévodkyni valdštejnských vojsk a Věc Makropulos jejích rodičů v Národním divadle, i její Maryšu, Krvavou svatbu a Othella v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. A nakonec na inscenaci Dáma není k pálení v režii Luďka Munzara, též na Vinohradech

Barbora Poláková a Pavel Liška

4. 8. 2016

Barbora Poláková a Pavel Liška a jejich vzppmínka na pozadí poledního zvonění z kostela v Jablonci nad Nisou, kde oba účinkovali ve prospěch neziskovky Čas Robinsonů.

Slečna Julie (Divadlo pod Palmovkou 14. 3. 1997)

28. 5. 2016

„Já jsem tady doma, sem jsem dostal lano. Tady jsem dostal svoji první práci, tady jsem dostal svoji první velkou hlavní roli, po mém soukromém problému, kdy jsem si myslel, že už se do divadla nevrátím a už nebudu hrát.“ (Jiří Langmajer) „Já si myslím, že Palmovka mi hodně pomohla, protože jsem měla možnost se […]

Michal Novotný

29. 1. 2016

Michal Novotný o sobě říká, že je nenáročný divák, že se mu líbí skoro všechno. Z divadla by naštvaně odešel snad jen tehdy, když by viděl, že herci se na jevišti nesnaží

Otakar Brousek ml.

17. 1. 2016

Otakar Brousek ml. vzpomíná na inscenace, které sám viděl, na své vzory i na vlastní role (moment kouzla nechtěného nastal v čase 1:43 – a ačkoliv ten okamžik zapadá do jeho řeči na desetinu vteřiny, přísaháme na Thespida, že to skutečně nebylo nahrané)

Alexandra Myšková

20. 11. 2013

Herečka, pedagožka a režisérka působící nejprve v Československu, později v Norsku. V Praze, ve svém rodném městě, vystudovala herectví na Státní konzervatoři (1941). V době okupace hrála v Divadélku pro 99, po válce účinkovala ve Studiu Národního divadla (1945-46), poté se stala členkou hereckého souboru Realistického divadla (1946-1950). Posledním českým hereckým působištěm Alexandry Myškové byla Městská divadla pražská (1950-1970), kde ztvárnila role v inscenacích Škola pro ženy, Měšťáci, Vajíčko, Mouchy…

Václav Voska

6. 11. 2013

21. října by oslavil narozeniny významný český herec Václav Voska. Rozhodli jsme se mu věnovat v rubrice „To bylo divadlo!“. Výběr inscenací nebyl náhodný. Řídili jsme se vyznáním Václava Vosky, které inscenace ze své tvorby měl nejraději.

Alena Kožíková

29. 8. 2013

Divadelní dramaturgyně. Vystudovala pražskou DAMU, obor režie a dramaturgie. K jejím profesorům patřil především Ota Ornest a Aleš Podhorský, herecký ročník vedl Miloš Nedbal. Ještě před absolutoriem na DAMU v roce 1961 nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a diplomovou práci věnovala právě dramatické historii Jihočeského divadla. V roce 1968 ji Ota Ornest přijal jako dramaturgyni do Městských divadel pražských a v roce 1995 ji angažovala do Divadla na Vinohradech ředitelka Jiřina Jirásková; zde působila až do roku 2007.

Gabriela Vránová

21. 6. 2013

Od roku 1962 je herecký, ale i životní osud Gabriely Vránové spjatý s Divadlem na Vinohradech. Z Moravskoslezského národního divadla, kam nastoupila po absolvování JAMU, ji na Vinohrady angažoval tehdejší ředitel Luboš Pistorius a byl také jejím prvním režisérem na vinohradské scéně, když si ji (ještě jako hosta) obsadil do role Soni v Gorkého Letních hostech. Během toho více než půl století zde odehrála desítky rolí, od Blanky ve Zkrocení zlé ženy až po zatím poslední (ještě „živoucí“) roli Bonity Belgravevové v inscenaci To byla moje písnička.

Antonie Hegerlíková – na jevišti nemohu být bez citového zázemí

17. 12. 2012

„Já si Čapka strašně vážím, mám ho ráda, ale Matku bych nikdy nechtěla hrát, protože absolutně nesouhlasím s jejím závěrem. (…) Tomu prostě nemůžu uvěřit. Bytostně s tím nesouhlasím, vždyť mateřský cit je ochranářský za hranici vlastního života.“ Antonie Hegerlíková, herečka, narozena 27.11.1923 v Bratislavě, zemřela 11.12.2012 v Praze

Radovan Lukavský

25. 11. 2012

Český herec a divadelní pedagog. Narozen 1.11.1919 v Praze. V roce 1938 se stal posluchačem FF UK – čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol začal studovat na pražské konzervatoři v Trojanově ulici, ale ve druhém ročníku byl nuceně nasazen v Bílovci. Angažmá: 1944 – Divadlo Vlasty Buriana, 1946 Divadlo na Vinohradech, 1950 – Městská divadla pražská, 1957 – Národní divadlo. Zemřel 10.3.2008 v Praze.

Partneři portálu O divadle

Mecenáši