To bylo divadlo!

Bude tomu bezmála třicet let, kdy jsme jednoho srpnového rána stoupali křivolakou uličkou, půlenou prudkým sluncem a milosrdným stínem, strmě vzhůru, takže jsme mohli chvílemi zahlédnout přístav, odkud vítr v poryvech přinášel vůni moře. (Viktor Preiss)

Jak je to Pešek, který je tu ze všech herců – nejsa již nejmladší, nejhybnější, jak v rytmu písní a tanců jím hýbe každý nerv – sledovat jenom jeho samého po celé představení znamená velikou školu českého herectví. (Pozn.: Ladislavu Peškovi bylo v době premiéry 54 let…)

První podmínku splnil především režisér Václav Hudeček, o druhé dvě se postarali herci: Vlastimil Brodský, který svou nesmírně vděčnou, ale také obtížnou dvojroli postavil především na mimice a na jednom či dvou charakterotvorných pohybech, Jiřina Jirásková, jejíž s nonšalantním údivem přednesená věta: “Jak lehce se lidé domluví španělsky” pro mne na dlouho zůstane příkladem citu pro pointu.

“Rudolfe, neblázni, tohle je role pro Pepu Beka, on je ten jiskřivý herec plný humoru. Já bych tam mohl hrát tu roli neúspěšného milovníka.“ A on to poslouchal, nedíval se na mě vůbec a říkal: “Ne, chci, abys to hrál ty.”

Tři v tom, to byla mušle, která přijala všechna zrnka písku, která do ní moře vplavilo. (Veronika Freimanová)

 Národní divadlo. Premiéra 20. 12. 1957. Režie: Alfréd Radok. Ladislav Pešek. Tylovo divadlo, derniéra 10. 6. 1962, celkem 149 představení.

Činoherní klub. Premiéra 12. listopadu 1982.  Josef Abrhám, Jiří Zahajský, Jiří Kodet, Petr Nárožný, Josef Vondráček, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Středa, Miloslav Štibich a Václav Kotva.

Městská divadla pražská – ABC. Premiéra 21. 4. 1976. Marie Rosůlková a Viktor Preiss.

Řekne-li se Dana Medřická (* 11.7.1920), vybaví se Měsíc nad řekou, Ošklivá slečna, Návrat ztraceného syna, Romeo a Julie na konci listopadu, Příběh dušičkový, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na konci města. Smrt Hippodamie, Tramvaj do stanice Touha, Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti. Ale především se vybaví Kočičí hra. Když jsme ji vydávali (VHS, pak DVD), vydali jsme k ní i knížku s textem hry, fotografiemi a dalšími dokumenty. Byly v ní i texty, o nichž si myslíme, že by stály za připomenutí. Všechny, se zvláštním důrazem na texty Václava Vydry a Jana Kačera…

– aneb divadelní historie Boleslava Polívky v kostce. Divadelníka trošku neuchopitelného a trošku nám všem důvěrně známého – tak důvěrně, že většina lidí, byť by mu byli sebevzdálenější, o něm mluví jako o Bolkovi. Zvláštní… Zvláštní?

„Já jsem tady doma, sem jsem dostal lano. Tady jsem dostal svoji první práci, tady jsem dostal svoji první velkou hlavní roli, po mém soukromém problému, kdy jsem si myslel, že už se do divadla nevrátím a už nebudu hrát.“ (Jiří Langmajer) „Já si myslím, že Palmovka mi hodně pomohla, protože jsem měla možnost se […]

Boris Rösner kdysi vyprávěl, jak velmi byl překvapen, když zjistil, že jeho studenti neznají jméno Václav Voska. Šlo o studenty DAMU, pouhých 20 let po Voskově smrti. Vzpomněla jsem si na to nedávno, když Česká televize vysílala film Želary. Roli rozsahem ne zcela obrovskou, přesto velmi důležitou, hrála v Želarech Jaroslava Adamová. Herečka stejné generace […]

Herečka, pedagožka a režisérka působící nejprve v Československu, později v Norsku. V Praze, ve svém rodném městě, vystudovala herectví na Státní konzervatoři (1941). V době okupace hrála v Divadélku pro 99, po válce účinkovala ve Studiu Národního divadla (1945-46), poté se stala členkou hereckého souboru Realistického divadla (1946-1950). Posledním českým hereckým působištěm Alexandry Myškové byla Městská divadla pražská (1950-1970), kde ztvárnila role v inscenacích Škola pro ženy, Měšťáci, Vajíčko, Mouchy…

21. října by oslavil narozeniny významný český herec Václav Voska. Rozhodli jsme se mu věnovat v rubrice „To bylo divadlo!“. Výběr inscenací nebyl náhodný. Řídili jsme se vyznáním Václava Vosky, které inscenace ze své tvorby měl nejraději.

Divadelní dramaturgyně. Vystudovala pražskou DAMU, obor režie a dramaturgie. K jejím profesorům patřil především Ota Ornest a Aleš Podhorský, herecký ročník vedl Miloš Nedbal. Ještě před absolutoriem na DAMU v roce 1961 nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a diplomovou práci věnovala právě dramatické historii Jihočeského divadla. V roce 1968 ji Ota Ornest přijal jako dramaturgyni do Městských divadel pražských a v roce 1995 ji angažovala do Divadla na Vinohradech ředitelka Jiřina Jirásková; zde působila až do roku 2007.