To bylo divadlo!

Divadlo bylo do konce 50. let 20. století jediné umění, po němž zůstávala jen prchavá vzpomínka a pár fotografií. Později – díky České televizi a dramaturgické skupině Ondřeje Šrámka – také televizní záznamy inscenací. V polovině 90. let jsme začali vydávat záznamy divadelních inscenací na DVD, včetně té krásné edice, kdy jsme je vydávali ve spolupráci s Reflexem (ČT – Ondřej Šrámek, Reflex – Veronika Bednářová, Thespis – Jana Smetánková).

Když jsme s tím skončili, vznikl portál O divadle – ten pokračuje ve snaze Thespisu, která by se trošku vzletně dala nazvat „zachování paměti českého divadla“. Proto je tu i tahle rubrika. Chceme, aby se nezapomnělo na slavné inscenace české divadelní historie. Na inscenace, o nichž se říká: “Jo, to bylo tenkrát divadlo, když…” Jsou tu příspěvky dvojího druhu.

O jednotlivých inscenacích, na které by bylo dobré nezapomenout.
Vzpomínky českých divadelníků na nejlepší inscenace, které viděli, i na ty, na nichž se podíleli:

Lída Engelová (2024)
Jiří Suchý (2017)
Barbora Munzarová (2016)
Barbora Poláková a Pavel Liška (2016)
Michal Novotný (2016)
Otakar Brousek ml. (2016)
Alena Kožíková (2013)
Antonie Hegerlíková (2012)
Radovan Lukavský (2012)

Pépe (Divadlo na provázku 24. 5. 1974)

23. 3. 2025

Tři v tom (Činoherní klub 16. 11. 1978)

18. 3. 2025

Autor: Jaroslav Vostrý, režie: Jiří Menzel, scéna a kostýmy: Jiří Benda (Jaroslav Vostrý byl tehdy „zakázaným autorem“, takže jako autor Tří v tom byl označován jejich režisér Jiří Menzel.) Hráli: Josef Abrhám (Capitano), Petr Čepek (Horatio), Veronika Freimanová (Ardelie), Jiří Hálek / Josef Vondráček (Pandolfo), Rudolf Hrušínský ml. (Cola), Jiří Kodet (Ubaldo), Jiřina Krejčíková (Lucinda), […]

Šašek a královna (Divadlo na provázku 4. 3. 1983)

16. 3. 2025

Autor: Boleslav Polívka, režie: Boleslav Polívka, scéna: Dušan Ždímal, kostýmy: Jana Zbořilová Hráli: Boleslav Polívka, Chantal Poullain, Jiří Pfeifer, Jaromír Tichý – Baryn, Petra Špalková Záznam divadelního představení: Česká televize 1985Rozhovor: Thespis (Ondřej Šrámek)Fotografie: dr. Jaromír SvobodaProgramy, recenze: Divadelní ústav

Věc Makropulos (Divadlo S. K. Neumanna, dnes Divadlo pod Palmovkou, 12. 2. 1970)

9. 3. 2025

Autor: Karel Čapek, režie: Karel Pokorný, scéna: Josef Vališ, kostýmy: Jindřiška Hirschová Hráli: Jana Štěpánková (Emilia Marty), Karel Urbánek (Jaroslav Prus), Miroslav Nohýnek (Janek, jeho syn), Václav Mareš (Albert Gregor), Josef Patočka (Hauk – Šendorf), Zdeněk Ornest (Advokát dr. Kolenatý), Miloš Willig (Solicitátor Vítek), Daniela Kolářová (Kristina, jeho dcera), Eliška Velínská (Komorná), Emil Rohan (Lékař), […]

Jindřich IV. (Divadlo na Vinohradech 3. 3. 1967)

3. 3. 2025

Autor: Luigi Pirandello, překlad: Alena Hartmanová, režie: Václav Hudeček, scéna: Miloš Ditrich, kostýmy: Jan Skalický Hráli: Miloš Kopecký (Jindřich IV.), Jiřina Jirásková (Markýza Matylda Spina), Vlastimil Brodský (Baron Tito Belcredi), Otakar Brousek (Dr. Dionisio Genoni), Zdeněk Řehoř (Markýz Carlo di Nolli), Iva Janžurová (Frida), Oldřich Musil (Komorník Giovanni), Petr Haničinec (Landolf – Lolo), Svatopluk Skládal […]

Dobrou noc, mami (Divadlo Ungelt 3. 9. 2021)

11. 2. 2025

Vít Vencl, Táňa Medvecká a Lucie Štěpánková při děkovačce po premiéře

Kočičí hra (Tylovo / Stavovské divadlo 7. 2. 1974)

7. 1. 2025

Řekne-li se Dana Medřická, vybaví se Měsíc nad řekou, Ošklivá slečna, Návrat ztraceného syna, Romeo a Julie na konci listopadu, Příběh dušičkový, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na konci města. Smrt Hippodamie, Tramvaj do stanice Touha, Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti. Ale především se vybaví Kočičí hra.

Michelangelo Buonarroti (Studio Ypsilon 12. 12. 1974)

6. 1. 2025

Autor: Jan Schmid, režie: Jan Schmid, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Miroslav Melena Hráli: Václav Helšus, Jana Synková, Karel Novák, Rostislav Novák, Pavel Havránek, Petr Kratochvíl, Jitka Nováková, Marie Durnová, Zuzana Schmidová, Miroslav Kořínek, Jiří Hykel Premiéra: 12. prosince 1974

Lída Engelová

20. 11. 2024

„Tak to je z těch 240, možná i více, divadelních inscenací, a asi 60 rozhlasových inscenací, ta pětice, o které se domnívám, že kdybych ji neabsolvovala, tak bych asi divadlo třeba už ani nedělala.“

Charleyova teta (Divadlo ABC 29. 10. 1964)

7. 3. 2022

Autor: Jevan Brandon Thomas, překlad: Zdeněk Vančura, režie: Ivan Weiss, scéna: František Skřípek, kostýmy: Jan Skalický Hráli: Lubomír Lipský (Lord Fancourt Babberley, zvaný Babbs), Stanislav Fišer (Jack Chesney), Jiří Pick (Charley Wykeham), Květoslava Fialová (Amy Spettiguová), Jana Drbohlavová (Kitty Verdunová), Gustav Heverle (Stephan Spettique), Karel Pavlík (Sir Francis Chesney), Marie Rosůlková (Donna Lucia d`Alvadorez, Charleyova […]

Revizor (Činoherní klub 8. 5. 1967)

4. 12. 2021

Titul hry nám vybaví Peškova roztančeného hochštaplírku, fikaného petrohradského hejska, jenž jako klikatý blesk prolétl líným hejtmanským salónem a napálí tupé náčelnictvo tak drze, že jeho oběti budily až kapku lítosti. Nový překladatel Gogolovy hry, Zdeněk Mahler, režisér Jan Kačer a soubor Činoherního klubu spojili nyní všechny své síly k tomu, aby tuto představu rozbili. Což se jim povedlo.

Hejtman z Kopníku (Činoherní klub 12. 2. 1980)

28. 2. 2021

Říkal jsem mu, že lidi budou svým způsobem zklamaní anebo naopak budou dokazovat: Vidíte, vždyť jsme to říkali, to nemohlo jinak dopadnout, navíc má vadu řeči a vlastně – je pořád stejný! Ale buď se Smoček dovede jako režisér tak krásně maskovat anebo jsem z toho měl větší vítr než on. Zkrátka, řekl mi, abych se na to vykašlal.

Vajíčko (Divadlo Komedie 23. 2. 1964)

13. 2. 2021

Bylo nutné, aby důkaz provedl člověk jeho druhu, ubožák, kavárenský mudrlant. Kdyby jej byl provedl někdo z vyšších vrstev, filosof nebo intelektuál, byl by, myslím, vyzněl naplano. Magis to říká: „Systém – to je jako pódium.“ Ohrozit ho musí člověk zdola, člověk, který poznal jeho sklepní díry.

Bratři Karamazovi (Divadlo Na zábradlí 13. 3. 1979)

3. 1. 2021

V adaptaci se soustředil na zavraždění Fjodora Karamazova a uzel, který rozplétá a který má několik konců, jimiž jsou Karamazovi synové, slouží Schormovi, podobně jako Dostojevskému, k nastolování otázek stále aktuálních. Ty – lapidárně řečeno – vybízejí k vnitřním polemikám o správném a špatném v člověku a kromě jiného vyvolávají pochybnosti těch, kdo věří, stejně ovšem jako těch, kdo nevěří. Jestliže Dostojevskému slouží tyto otázky k mučivým pochybnostem o smyslu víry v boha, Schormovo pojetí je širší a týká se víry, její účelnosti vůbec.

Naši furianti (Národní divadlo 13. 3. 1979)

16. 3. 2020

Slovo dalo slovo, pohádali jsme se a nemluvili jsme spolu asi rok. No nemluvili… On vždycky přišel a řekl: „Paní Urbanová, řekněte paní Trojanovej, že jí přeju dobrý den.“ – „Hele, Macháček ti přeje dobrej den.“ – „Paní Urbanová, řekněte Macháčkovi, že mu taky přeju dobrý den.“

Partneři portálu O divadle

Mecenáši