O divadle

Na naše Ucho lidi hodně chodí a myslím, že částečně jsou i zvědaví na porovnání s filmem, navíc hrajeme ve Vinohradském divadle, kde oba protagonisté strávili většinu své divadelní kariéry. Ale my jsme opravdu film nijak neřešili.

CENTRAL PARK WEST  Překlad: Michael Žantovský, režie: Petr Hruška, dramaturgie: Kristýna Čepková, scéna a kostýmy: Miroslav Král, hrají: Jaromíra Mílová, Jana Zenáhlíková, Jan Krafka, Petr H. Batěk a Barbora Hron Vovsíková

Někdy se říká, že pro mladého herce či herečku takříkajíc těsně po škole je nejlepší počáteční praxí, dostane-li se na prkna oblastního divadla. Proč? Protože se zde může tzv. vyhrát. Přijde většinou do cizího prostředí, mezi nové, zkušenější kolegy a také velmi často bývá častěji obsazen do rolí, které by si třeba v metropoli nikdy nezahrál. Takových případů je několik také v Městském divadle Kladno. Z pražské DAMU sem přišli čerství absolventi herectví na obou stěžejních katedrách (činohry a „alterny“) Matěj Vejdělek a Tomáš V. Hron a o půl roku později také absolvent JAMU Viktor Zavadil. Ten svou hlavní roli právě zkouší (současná izraelská hra Neúplní), jeho dva mladí kolegové už mají „křest“ za sebou.

„Mezi námi byl rozdíl 60 let, ale Luba každému hned tykala a vyžadovala, aby každý, v jakémkoliv věku, i jí tykal. Myslím, že se cítila hrozně mladá. Do 90 let si věk vůbec nepřipouštěla.“ Otakar Faifr – režisér, scénárista, kameraman „SAMA“, posledního filmu Luby Skořepové.

 – aneb Jonáš a tingl-tangl u Kašparů v Celetné. Představení, které v Semaforu vzniklo v podstatě  jako „z nouze ctnost“ a nakonec bylo jedním z nejúspěšnějších v celé historii Semaforu. (Na fotografii dva Jonášové – Petr Lněnička a Jiří Suchý).

Václav Vydra, dříve s přídomkem nejmladší. Otakar Brousek – dříve mladší, dnes už, bohužel, také bez přídomku. Dva herci z rodin, kde narazit na někoho nedivadelního asi nelze. Jaké to je?

Já jen vím, že chci jít pořád nahoru, co to půjde, co mi to dovolí hlasivky, věk… Chci jít nahoru a jednou bych chtěl být vážený člověk, který něco dokázal. To by se mi líbilo.

Rozhovor s Pavlem Lagnerem o jeho režii hry Srpen v zemi Indiánů u Kašparů v Celetné. (Film, o němž je v úvodu řeč, se v české distribuci jmenoval Blízko od sebe – v originále August: Osage County – a byl u nás premiérovaný v lednu 2014.)

 Rozhovor s ředitelem Divadla na Fidlovačce Janem Koťátkem a režisérkou Kateřinou Duškovou o jejím jmenování na post uměleckého šéfa Fidlovačky.

Sen noci svatojánské na Fidlovačce – klasická činohra a nový cirkus Cirku La Putyka. Proč se rozhodli pro toto propojení a co tím chtějí divákovi sdělit, to už říkají tvůrci inscenace na videu:

František Filipovský – Louis de Funés. Vladimír Dlouhý – Tom Hanks. Jan Tříska a Jiří Krampol – Jean Paul Belmondo. Zlata Adamovská – Meryl Streep. Ti jsou pro mě nejvyšší třídou dabingu. Pak už je tedy jen logické, že o rozhovor o dabingu jsem požádala herečku, které se plným právem říká „česká Meryl Streep“.

První premiéra letošní divadelní sezony se v Divadle pod Palmovkou nesla ve znamení nejslavnějšího a nejkontroverznějšího svůdce všech dob, Dona Juana. A soudě podle reakcí prvních diváků, ťala do živého – dokonce tak, že se téměř setřela skutečnost, že je Molièrova hra o pokrytectví, lži a svobodě stará již bezmála 350 let.

Viktor Preiss oznámil s předstihem svůj odchod z Divadla na Vinohradech a spustila se kolem toho mela, jako kdybychom ho už nikdy neměli vidět naprosto nikde – anebo něco ještě mnohem horšího… Asi nejlépe to lakonicky okomentovala Mirka Spáčilová: Viktor Preiss končí jenom proto, že chce. Nuda. Viktor Preiss byl v Divadle na Vinohradech 33 let […]

Osm žen, osm příběhů, osm lidských životů. Dámská šatna Městského divadla v Mladé Boleslavi se rozhodla ponořit do očistné lázně ve hře Mikve, autorky Hadar Galron. Do poklidných vod ortodoxní židovské obce vpluje nová lázeňská. Šira je moderní žena, toužící do zkostnatělé mikve vpustit čerstvý vánek. Především se však chce spřátelit s návštěvnicemi očistné lázně, aby se s důvěrou vložily do jejích rukou. Šéfová Šošana jí však brání, nechce Širu zasvětit do tajemství ostatních žen. Šira se nevzdává, odhodlaně jde za pravdou, kterou snad nakonec objeví.

„Je slunovrat. V Edinburghu. Prší. Déšť padá a padá, jako by nikdy neměl přestat. Mimochodem, taky že nepřestane…“ Začíná takhle typická romantická komedie? Může a nemusí…, ale spíš ne. Taky že to není typická romantická komedie. Romantická je místy,  mnohem větší prostor v ní ale dostává ironie. Nicméně, komedie je to v každém případě.