3, 2, 1… start!

Stipendijní Akademie MenART otevírá přihlášky pro mladé talenty a jejich učitele

V celé mé rodině není a nebyl žádný umělec z povolání. Většina se celý život věnuje exaktním vědám, ať už ze zájmu, nebo z absence jiných možností v době rudých hvězd. Nevidí v tom, co dělám, řádné zaměstnání a já jim rozumím, ale nemohu říct, že bych neměl jejich podporu.

Možnost hrát open air Romea pro hromadu lidí po celý republice, přejíždět dodávkou po rozpálených srpnových okreskách a ráno se koupat v nejrůznějších vodních plochách je snem každého mladého kluka. Aspoň myslím. (…) V poslední fázi zkoušení jsem ve škole spal a ve spánku pak ztrácel přehled o tom, kde je hranice mezi mnou a Josefem.

„Někteří z nás mají možnost žádat o osobní granty, jiní ji nemají, a to bohužel zrovna ti, kteří by finanční pomoc potřebovali nejvíce: rodiny s malými dětmi – matky a otcové, pobírající od státu symbolický rodičovský příspěvek. Stát tuto nespravedlnost ani po mnoha výzvách z kulturní obce nenapravil, tak je to opět na nás.“

Ofélie si mě získala tím, jak moc jsem jí rozuměla. Konkrétně v tom období, ve kterém jsem se zrovna nacházela. Byla to tehdy role tak trochu na míru. Tak jsme si k sobě našly cestu.

Empatie. A říká to i moje mamka. A mamky maj` vždycky pravdu! I když jí nemaj`, tak ji maj`. Jestli si jako rozumíme.

Skoro nikomu jsem o přijímacích zkouškách neřekla. Chtěla jsem se vyhnout všem podporujícím hláškám a taky větě: „Když to nevyjde, my tě budeme mít stejně rádi.“

Byl jsem osloven, abych v tom hrál a protože se zkoušelo v době vyučování, nešlo odmítnout. (…) Mamka přeskočila gauč a málem mě umačkala.

Studovala jsem přírodovědnou sekci francouzského gymnázia a tam byl zájem o divadlo spíše raritou. Po přijetí na DAMU začalo mé okolí tenhle můj koníček brát víc vážně a moji tehdejší pedagogové byli díky tomu blahosklonnější k mému nezájmu o chemii.

Do školy jsem chodil brzo ráno, odcházel pozdě v noci, každý den jsem trávil ve stejném kolektivu, v učebnách vymalovaných na černo. Ve škole mám doteď několik svých ručníků, kartáček na zuby a různé kusy oblečení.

Herectví je stále spojeno s nějakou prapodivnou úctou k lidem, co dělají svoji práci. (…) Baví mě být vtipný, všechno je sranda, a pak najednou bum a ta postava je na dně. (…) V naší rodině se rodí samí muži. Žádná žena. Ženy se k nám jen přivdávají.

Řecko miluju. Podle mě je to jedna z nejkrásnějších zemí s naprosto neskutečným kulturním bohatstvím. Zbožnuju na něm prakticky vše, od jídla přes hudbu až po počasí. A Brno je moje rodné město, kde mám mnoho vzpomínek, přátel a svou rodinu.

Asi před dvěma lety jsem našla starý sešit z osmé třídy, kde bylo popsáno několik stránek jenom jednou větou: „Musím se dostat na DAMU.“

Přelet nad kukaččím hnízdem je první premiérou nové sezony v DISKu

I v sezóně 2020 / 2021 budeme znovu uveřejňovat rozhovory se studenty absolvujícího ročníku DAMU.