Když britský scenárista a spisovatel Mark Haddon psal svůj jemný a vcelku niterný příběh o pátrání po vrahovi sousedovic psa, určitě ani netušil, jakou vlnu obdivu a pozdvižení jeho kniha Podivný případ se psem zvedne. Vysoce ceněný titul okamžitě po vydání vylétl na vrchol žebříčků prodejnosti a následně otevřel vcelku ožehavou otázku života lidí s Aspergerovým syndromem a jejich nelehkou komunikaci s okolím. Knihu pro divadlo citlivě převedl nadaný, Čechům skoro neznámý dramatik Stephen Simons. V Městském divadle Kladno nastudovali v české premiéře Podivný případ se psem po roce jeho uvedení v Londýně.
Patnáctiletý Christopher Boon sice vypadá jako obyčejný kluk, ale už na druhý pohled zjistíme, že je všechno, jen ne obyčejný. Zná nazpaměť všechny země světa s hlavními městy, prvočísla až do 7507, nikdy nelže, neumí mluvit s cizími lidmi a nesnáší hnědé a žluté věci. Christopher totiž trpí Aspergerovým syndromem, jednou z lehčích forem autismu. Když je však postaven před problém, který chce vyřešit – najít vraha sousedovic psa a možná i svou matku – odhodlaně se vydává všanc velkému a nebezpečnému světu.
Christopher nechápe lidské city, neumí vyjadřovat emoce a nemá rád, když se ho kdokoliv dotkne. A přesto se rozhodne, když jednoho dne najde za domem sousedovic psa zapíchnutého vidlemi, vypátrat vraha. Vůbec netuší, že během pátrání pomůže svým rodičům vyřešit manželskou krizi a sám sebe naučí mnoha dovednostem, aby mohl žít plnohodnotný a samostatný život.
Vtipná, dojemná a malinko poučná inscenace Podivný případ se psem je báječnou podívanou, ze které se divákům po potlesku nechce odejít. V roli Christophera exceluje Štěpán Benoni. Je obdivuhodné, jak dokonale se Benoni dokáže vtělit do „Aspíka“ Christophera. Člověk má chuť vyskočit ze sedadla a podat mu pomocnou ruku, když je ztracen či když nedokáže vyjádřit nějakou emoci. Štěpán Benoni je skvělým hlavním hrdinou. Je na něm vidět, že studoval nejen svou roli, ale rozhodně se také poučil o chování a projevech autistů. Výtečnou partnerkou je mu Marie Štípková v úloze učitelky Siobhan. Tak vnímavou a chápavou učitelku bychom si v každé speciální třídě mohli jen přát a na Štípkové je vidět, jak si svou roli užívá. Za zmínku rovněž stojí Luboš Veselý. Jeho otec Ed je milujícím a trpělivým mužem, jenž syna chrání, ale umí mu dopřát i dostatečnou míru samostatnosti, aby se Christopher dokázal poprat s vlastním životem.
Podstatný je rovněž podíl scény Petra B. Nováka. Scénograf dokonale vyjádřil svět lidí s Aspergerovým syndromem. Matematicky přesné a geometrické tvary spolu s posuvnými a různě funkčními skleněnými tabulemi dokreslují příběh a naznačují, jakým způsobem se Christopher dívá na svět venku. Na svět cizí, nepochopitelný, od něhož je on sám oddělen pomyslnou stěnou.
Na Kladně se pustili do velkého sousta, a rozhodně se nezakuckali, ani nedrobí na podlahu. Podivný případ v režii Petra Štindla jednoznačně dokáže, abys se divák nejen skvěle pobavil inscenací, na kterou jen tak nezapomene, ale hlavně aby se na lidi kolem sebe díval s mnohem větším pochopením.
Myslím, že Podivný případ je vhodný pro všechny, kteří nehledí na svět černobíle a dokáží rozlišit důležité od bezvýznamného. Pro mě se tato inscenace zapíše mezi dlouho nezapomenutelné zážitky a pohlazení po duši.