Boris Rösner kdysi vyprávěl, jak velmi byl překvapen, když zjistil, že jeho studenti neznají jméno Václav Voska. Šlo o studenty DAMU, pouhých 20 let po Voskově smrti. Vzpomněla jsem si na to nedávno, když Česká televize vysílala film Želary. Roli rozsahem ne zcela obrovskou, přesto velmi důležitou, hrála v Želarech Jaroslava Adamová. Herečka stejné generace a stejného významu jako Václav Voska – zemřela v roce 2012, ale nedělám si moc velké iluze o tom, kolik lidí ji bude znát za 16 let.
Divadlo uplývá v čase velmi rychle – i proto jsme se rozhodli, že budeme v rubrice To bylo divadlo! připomínat rozhovory, které jsme natočili k DVD, která jsme vydávali. Bylo jich hodně a ty vzpomínky jsou příliš krásné na to, aby se na ně mohli dívat jen lidé, kteří si naše DVD koupili 🙂 A plným právem o nich lze říci: TO bylo divadlo!
Dnes tedy O Vajíčku a Václavu Voskovi, na něhož vzpomínali Jaroslava Adamové, Ludmila Janská a Viktor Preiss, který v samém úvodu řekl: „Václav Voska byl geniální herec, měl TO navíc. To, o co se spousta z nás herců pokouší, ale nikdy na to nebude mít, protože nemá to… asi Boží posvěcení.“ Rozhovory jsme točili ve Viole, bylo léto a bylo fakt příšerné vedro. A Jaroslava Adamová v tom vedru vyprávěla, vtipkovala, pila víno, kouřila jak o závod, měla sarkastické poznámky a krásné zrzavé vlasy. Pro mě to bylo jediné setkání s ní, ale myslím, že na ně nikdy nezapomenu…
Pokud vás zajímá více o zásadních rolích Václava Vosky, moc hezky o něm na OD psala Jitka Neureuterová.
