„Lady ze Zelňáku bude hitem“, „Mošův tah s My Fair Lady se zdařil na výbornou“ nebo „Stanislav Moša se už zařadil mezi naše přední muzikálové režiséry a v Lady to opět stvrzuje přesnou mírou nadhledu i dokonalým vedením herců k bezešvému propojení mluvených, zpívaných a tanečních sekvencí“…
To jsou jen ukázky toho, jaké ohlasy vzbudila dnes již nezapomenutelná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku) ihned po svém prvním uvedení. Na konci dlouhé cesty, která začala 10., 11. a 12. září 1999, kdy se v hlavních rolích poprvé objevily Alena Antalová, Petra Jungmanová a Markéta Sedláčková, byla i cena Thálie pro poslední jmenovanou herečku.
My Fair Lady (ze Zelňáku) se odehrála celkem 340krát a navštívilo ji více než 130 tisíc diváků. Od července roku 2013 se hrála také na Biskupském dvoře a v hlavních rolích se představili i Radka Coufalová a Petr Štěpán, kteří do inscenace nastoupili 25. března roku 2012, kdy proběhla její obnovená premiéra.
Jen ve stručnosti si nyní připomeňme, jak se příběh mladé květinářky Lízy proměnil v muzikálový hit. Kdysi dávno před naším letopočtem kyperský sochař Pygmalion vyřezal ze slonovinové kosti tak krásnou dívku, že se umělec do sochy zamiloval a uprosil bohyni Afroditu, aby jí vdechla život. Tak vznikla Galatea, s níž Pygmalion strávil zbytek života. Antický mýtus převyprávěl Ovidius ve svých Proměnách a inspiroval celou řadu dalších děl.
Nejznámější variací příběhu je komedie George Bernarda Shawa s ironickým podtitulem „romantická hra o pěti dějstvích“. Hra způsobila rozruch na jevišti dosud neslýchaným šťavnatým zaklením „bloody arse“ (v českém překladu Oty Ornesta „shnilá prdel“). Muzikál dvojice Frederick Loewe a Alan Jay Lerner měl premiéru 15. března 1956 v Mark Hellinger Theatre v New Yorku. Autoři největší změnu provedli na konci příběhu, kdy nechávají Lízu, aby se vrátila k profesoru Higginsovi, zatímco Shaw tuto možnost zcela odmítá. Filmová verze režiséra George Cukora na sebe nenechala dlouho čekat a v roce 1964 měl premiéru slavný snímek s Rexem Harrisonem a Audrey Hepburn. Ve stejný den jako premiéra filmu, 12. prosince 1964, proběhla i československá premiéra v Hudebním divadle Karlín v režii Leo Spáčila a Rudolfa Vedrala.
V roce 1999 se Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit muzikál přímo pro brněnské prostředí a namísto londýnského nářečí cockney použít brněnský hantec.
Letos se k oblíbenému titulu divadlo vrací znovu. Režisér a autor úpravy Stanislav Moša se rozhodl děj této dvojí pohádky, v níž se jednak z neomalené špinavé holky stane opravdová dáma a v níž také tato výjimečná dívka dokáže obměkčit ztvrdlé sarkastické srdce nerudného sebestředného profesora, zasadit do počátku 20. století.
Režie a úprava: Stanislav Moša, překlad do češtiny: Ota Ornest, překlad do hantecu: Stanislav Moša, dramaturgie: Klára Latzková, hudební nastudování a dirigenti: Karel Cón, Tony Marko, úprava hudebního aranžmá: Karel Cón, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Andrea Kučerová, choreografie: Aneta Majerová, sbormistr: Jana Suchomelová, korepetice: Karel Cón, Tony Marko, světelná režie: David Kachlíř, zvuková režie: Michal Hula, asistent režie: Stanislav Slovák, asistent choreografie: Petra Šimberová
Hrají: Kristian Pekar / Petr Štěpán, Jan Mazák, Dagmar Křížová / Eliška Skálová / Barbora Slaninová, Alan Novotný, Jana Musilová, Zdena Herfortová / Erika Kubálková, Lenka Janíková, Jan Brožek / Rastislav Širila, Jan Apolenář / Karel Mišurec, Marco Salvadori, Jiří Daniel, Jonáš Florián, Ondřej Halámek, Radek Novotný, Patrik Földeši, Daniel Rymeš, Alžběta Janíčková, Soňa Kubišová, Evelína Studénková, Marta Matějová, Esther Mertová, Lenka Janíková, Barbora Slaninová, Vendula Hudcová / Diana Velčická, Luboš Goby / Igor Maršálek, Robert Rozsochatecký, Petra Šimberová
Premiéra: 14. května
