Asi není třeba se rozepisovat o tom, že William Shakespeare byl výjimečný dramatik a básník a svého druhu také vizionář. I proto jsou jeho texty nadčasové a promlouvají k publiku v nových a nových inscenacích již více než 400 let. Samostatnou kategorii tvoří jeho komedie. Jedněmi zavrhované pro svou zdánlivou naivitu, většinou divadelníků i diváků však milované pro svou vynalézavost, svěžest a originální slovní humor, který je srozumitelný nejen intelektuálům. Však se také již v době svého vzniku hrály pro široké publikum.
V kladenském divadle jsme v loňské sezoně zvolili „problémovou komedii“ Mnoho povyku pro nic (Much Ado About Nothing). Proč „problémovou“? Protože kromě tradičního milostného příběhu, který je svým způsobem předobrazem mnoha filmových romantických komedií současnosti, nabízí téma mnohem ožehavější a bohužel také stále aktuální. Téma intriky a manipulace prostřednictvím polopravd, falešných zpráv a neověřených informací, se kterým se dnes potkáváme na každém kroku – stačí si koupit noviny, pustit televizi či otevřít internetový prohlížeč… V inscenaci režiséra Zdeňka Bartoše tento výrazný hybatel děje představuje fiktivní bulvární deník Corriere di Messina (děj komedie se odehrává na slunné Sicílii, v městečku Messina a byl autorem zasazen do blíže neurčeného časového období těsně po jistém válečném konfliktu).
A pro co se vlastně strhne takový povyk? Hlavním strůjcem zlomyslné intriky pochopitelně není bdělý bulvární novinář, ten je pouze šiřitelem „skandálu“. Za každou pomluvou i černou myšlenkou totiž vždycky stojí člověk, ať už je to ten, kdo dá zlému úmyslu vzniknout, nebo ten, kdo ho přijme a bezostyšně šíří. Tím, kdo od začátku osnuje pavučinu lží a falešných obvinění je po právu zavržený, značně zamindrákovaný a tím pádem žárlivý Don Juan (Viktor Zavadil), nevlastní bratr aragonského prince Pedra (Jaroslav Slánský), který coby velitel vítězného vojska přijíždí na Sicílii slavit a také si po vítězné bitvě trochu odpočinout. Ostatně proto jsme jako hlavní dějiště příběhu zvolili rádoby luxusní resort Villa Messina. Kontrastní přechod od války k míru se v komediální zkratce odráží ve scénografii představující de facto lázeňský hotel, jehož majitelem je prominent Siňor Leonato (Jan Krafka). Mela začne, když se v tomto poklidném až idylickém prostředí začne odehrávat drama (byť s ostře komediálními rysy), jaké může rozpoutat jen velká a do světa chytře vypuštěná lež. V Shakespearovi je to ale (díky zásahu svobodomyslného duchovního – vojenského kaplana Franceska) nakonec pravda, která naštěstí nad intrikou zvítězí, byť je to (trochu ironicky) ten nejhloupější člověk ve městě, který pletichy definitivně odkryje víceméně náhodou a dopomůže tak happyendu…
Potud hlavní linie dramatického příběhu o falešně obviněné nevěstě – Leonatově dceři Héře, kterou její nastávající i vlastní otec pro pomluvu zavrhne, aniž by si takříkajíc ověřil fakta… Jako Héru můžete na Kladně vidět Barboru Janatkovou, která se touto rolí po letech vrátila do kladenského angažmá, partnerem jí je Matěj Vejdělek jako mladý voják a šlechtic Claudio.
Nebyl by to ale Shakespeare, aby tuto – závažnější stránku své komedie neznásobil, nezrcadlil a nevylepšil! V dobrém slova smyslu „křivým zrcadlem“ romantické lásky Héry a Claudia je komicky vyhrocený a citově komplikovanější vztah Beatricie a Benedika. Ti jsou ostatně často považováni za hlavní postavy příběhu, neboť je s nimi prostě největší zábava. Věčně se špičkující a ironicky glosující dvojici zarytých individualistů, jejichž zdánlivá nenávist nemá pochopitelně k ničemu blíže než k velké lásce, intrika a drby paradoxně dopomohou ke šťastnému vztahu… Nicméně: Právě jejich slovní potyčky a výměny názorů patří k místům, které diváci odměňují nejsilnějším smíchem a někdy také potleskem. Beatricii hraje Anežka Rusevová, Benedika Jiří Š. Hájek.
Naše inscenace sice dostala současnější vizuální podobu, neboť došlo k výtvarné aktualizaci (pro scénografa Dragana Stojčevského a kostýmní výtvarnici Adrianu Černou byly inspirací styly typické pro období druhé poloviny 20. století) a celým příběhem diváky provází opojná hudba žánru electro swing skladatele Matěje Kroupy, přesto se ale jedná o tradiční činoherní divadlo, které stojí především na slovu (skvělý moderní překlad Jiřího Joska!) a hereckých výkonech. Navíc je tato komedie díky určitým drobným pohádkovým prvkům a především srozumitelnému zobrazení tématu boje dobra se zlem vhodná i pro mladší diváky (dejme tomu od 10 let).
Od své premiéry 24. června 2017 si kladenská verze Mnoho povyku pro nic našla své věrné diváky z řad školního i dospělého publika, což nás velmi těší.
Přijďte se pobavit! V dnešní těžké době, která není ve své podstatě o nic těžší než byla staletí před námi, je ironie a nadhledu opravdu zapotřebí. Třeba nám smysl pro humor a zdravý rozum dopomůže k podobně dobrému konci, jak ho uměl ze všech nejlépe napsat William Shakespeare…
Poslední repríza v sezoně: 13.6.2018 od 19:00, další uvedení na podzim 2018.
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic
Překlad: Jiří Josek, inscenační úprava: Zdeněk Bartoš a Kristýna Čepková, režie: Zdeněk Bartoš, dramaturgie: Kristýna Čepková, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Adriana Černá, hudba: Matěj Kroupa, pohybová spolupráce: Ivana Dukić.
Hrají: Jiří Š. Hájek, Anežka Rusevová, Barbora Janatková, Matěj Vejdělek, Jan Krafka, Jaroslav Slánský, Viktor Zavadil, Michal Maléř a další.
Více informací: Městské divadlo Kladno
