Nikdy by mě nenapadlo, že dostanu za úkol na dané téma otextovat Smetanovu Vltavu nebo, že se budu v rámci profese intenzivně zabývat osobnostmi jako je Ivana Trump nebo Karel Gott. Lidé, kteří toho bezesporu hodně dokázali, ale mně jako člověku byli spíše lhostejní, takže jsem se o ně blíže nezajímala. Až do chvíle, než k nám do divadla před nějakými dvěma lety dorazila herečka Anita Krausová a režisér Jirka Ondra, a že prý mají námět na autorskou inscenaci. Protínající se spletité životní cesty, které začínají jako příběh lyžařky z Gottwaldova a zpívajícího kluka z ČKD. Nápad nám přišel od počáteční explikace skvělý, a tak jsme se záhy domluvili na realizaci.
Mimo jiné měl projekt navazovat na inscenaci KRYL – Zmrdtvýchvstání zažít, která měla už tehdy pomalu nakročeno k derniéře a já se musím přiznat, že jako divák jsem ji viděla snad sedmkrát. Byla to tzv. moje srdcovka. Možnost pracovat se stejným týmem pro mě tedy byla příslibem splněného snu. Není asi nic hezčího, než když se vám sny začnou plnit. Zkoušet s touhle sestavou (přibyla jsem nově já a scénograf Karel Czech) jsme začali na začátku září tohoto roku, a už během prvních schůzek a příprav jsem fascinovaně zírala na informace a „zábavná fakta“ ze života hvězd, kterým jsem, přiznávám se bez mučení, dřív nevěnovala příliš mnoho pozornosti. Zároveň musím říci proč: mám s nimi jednoduše pramálo společného. To se však mělo už brzy změnit…
Když se něčím nebo někým intenzivně zabýváte, najdete si k tomu / k němu určitý vztah. To téma vás svým způsobem pohltí. Nevím, jestli to tak mají všichni, já ale určitě ano. Ne vždy je to příjemné. V rámci rešerší při přípravách na jedno zkoušení jsem se třeba musela zaobírat pohlavními chorobami, vojenskými hodnostmi, jindy zase sociálními poměry v carském Rusku nebo zemědělskými činnostmi v rámci ročních období (to mě zrovna bavilo!). Dramaturg se ani tak nesnaží stát se na něco odborníkem, jako spíš danou problematiku pochopit, a to alespoň do té míry, aby byl schopen na téma příčetně hovořit. Tady se dostáváme k tomu zásadnímu a tím je postava režiséra. Při práci s Jiřím Ondrou vám díky jeho erudici a pohotovosti hodně práce odpadne, to je třeba říct. Přesto jsme se tématem brodili společně a protože tahle inscenace vzniká opravdu týmově, je nutné dodat slůvko „všichni“. O to zábavnější naše expedice po stopách Karla, Ivany, Donalda, Ladislava, Evy, Antonína, Marie a dalších byla…
Musím říct, že díky režisérovi a hercům jsem si k postavám, které mají reálné předobrazy, opravdu našla vztah a mé životní priority či hudební vkus v tom nakonec nehrály žádnou roli. Myslím, že Anitu, Hanku, Richarda, Jirku a Lukáše prostě chcete v jejich rolích vidět. Protože bez ohledu na to, jaký máte nebo si uděláte názor na životní eskapády těch skutečných postav, až uvidíte, jak se jich moji kolegové chopili, budete si je chtít vzít domů nebo s nimi aspoň skočit na skleničku s olivou. Nechvalme dne ani generálky před premiérou, já se ale musím přiznat, že spolupráce s tímhle týmem moje prvotní očekávání dokonce předčila a ten sen mám prostě splněný už teď. Aha! To mám možná společné s Karlem a Ivanou, ať už byly ty jejich sny jakékoliv. O tom a ještě ledasčem jiném se dozvíte víc v inscenaci MEIN GOTT! v Divadle D21.
V očekávání vás zve, Kristýna Čepková
