„Magdalena Kožená je ikonou pro celou generaci českých umělců. Je mimořádnou pěvkyní, která ve své interpretaci dokáže skloubit inteligenci s absolutní technickou dokonalostí a emočním prožitkem,“ pronesla děkanka Hudební fakulty JAMU prof. Barbara Maria Willi. Ve svém prvním laudatio při hodinovém slavnostním ceremoniálu Willi zdůraznila, že mimořádná umělkyně dokázala spojit světovou kariéru s úlohou trojnásobné matky a rolí patronky tuzemských základních uměleckých škol. Děkanka na závěr svého děkovného projevu připomněla stejně důležité letité angažmá Kožené při podpoře výstavby nového koncertního sálu v Brně.
Osmačtyřicetiletá mezzosopranistka s neskrývaným dojetím zavzpomínala na své začátky v pěveckém sboru Kantiléna, studium na základní umělecké škole Vranovská a brněnské konzervatoři. Cítí se podle svých slov pevně spjatá s českou hudební tradicí a brněnským prostředím. „Hned při prvních notách Janáčkovy Sinfonietty okamžitě pláču,“ komentovala vztah ke skladateli, jehož jméno brněnská akademie nese. Ostatně první a třetí věta z Janáčkova dechového sextetu Mládí v podání žesťového souboru studentů HF JAMU při slavnostním programu zazněla.
Kožená a posléze i Sir Simon Rattle byli při obřadu dekorováni odznakem doktorské hodnosti – Zlatou medailí JAMU právě s Janáčkovou podobiznou. „Zařazovat českou hudbu do vlastních koncertních programů nepokládám za svou povinnost, ale skutečnou vnitřní potřebu. V zahraničí českou hudbu přijímají s nadšením. Mnoho špičkových muzikantů ji miluje a uvádí,“ uvedla Magdalena Kožená.
Před druhou promocí děkanka Willi přednesla laudatio, v němž vyzdvihla dirigentské umění, ale také lidský rozměr, který pro ni Simon Rattle ztělesňuje. „Je v mých očích nejen dirigentem, ale také osobností vyzařující neobyčejnou vřelost, které věřím její nasazení pro humanitní principy. Je skutečný idealista v nejlepším slova smyslu, věřím mu jeho životní postoj a hodnoty, které reprezentuje a skutečně sám žije,“ komentovala osobu mimořádného umělce. Nový čestný doktor JAMU se vzápětí při své děkovné řeči vyznal z obdivu k Antonínu Dvořákovi a Leoši Janáčkovi. Setkání s Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky označil za osudové. „Už jako šestnáctiletému studentu Královské akademie hudby v Londýně mi v Příhodách lišky Bystroušky pod taktovkou Steurta Bedforda bylo svěřeno dirigování sboru zpívajícího mimo pódiu a také part čelesty,“ zavzpomínal šestašedesátiletý dirigent. Výrazem melancholická radost popsal Rattle ve své děkovné řeči charakter české hudby. Také on neskrýval ještě po ceremoniálu dojetí. „Janáček byl v mém hudebním životě vždy něco jako orientační hvězda Polárka. Přál jsem si právě kvůli němu stát se operním dirigentem. Je radostí patřit nyní do úžasné školy, která nese jeho jméno. Vynikající kvalita brněnské akademie je světově proslulá. Považuji si třeba vaší divadelní práce s neslyšícími studenty. Jsem hluboce vděčný, že mi díky této dnešní cti bylo dopřáno cítit se i trochu česky!“
Janáčkova akademie múzických umění uděluje titul Doctor Honoris Causa od roku 1993. Nejvyšší vědeckou hodnost školy dosud obdrželo šestnáct zpravidla světově proslulých umělců a jejím přijetím všichni čestní doktoři zvýšili nejen tuzemskou image, ale také mezinárodní prestiž brněnské akademie. Magdalena Kožená a Sir Simon Rattle rozšířili řadu čestných doktorů JAMU, v níž figurují jména: Rudolf Firkušný, Ludvík Kundera, Václav Havel, Jiří Suchý, Sir Charles Mackerras, Ivan Vyskočil, Zdeněk Mácal, Sir Tom Stoppard, Pierre Bouleze, Emílie Vášáryová, John Tyrrell, Milan Uhde, Vojtěch Jasný, Eugenio Barba, Vlasta Chramostová a Jon Fosse.
