Městská divadla pražská zvou diváky do kuchyně velké restaurace, jejíž majitel láká hosty na vybrané pokrmy i televizní kuchařskou hvězdu. V zákulisí kuchyně se však pod naleštěným povrchem skrývá dramatická realita. Premiéra hry Arnolda Weskera v prostoru bývalé restaurace, aktuálně pojmenovaném 3Kino Art Pasáž v domě U Nováků.
Autor Arnold Wesker vyrůstal v rodině židovských přistěhovalců. Otec byl původem z Ukrajiny, matka ze Sedmihradska a pracovala jako kuchařka. Finanční situace neumožnila Weskerovi studovat, dva roky sloužil v RAF a posléze vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval i jako kuchař a v luxusní pařížské restauraci Le Rallye se vypracoval na cukráře. Našetřil si tak peníze, které mu umožnily studovat na London Film School.
Právě práce v kuchyni v norwichském Hotelu Bell ho později inspirovala k napsání této hry. „V kuchyni člověk nic neznamená. Celej svět je plnej kuchyní, jenom některejm se říká kancelář a některejm továrna,“ říká jedna z postav. A především platí slova majitele restaurace: „Zejtra musíme otevřít. Nesmí se to tady zastavit!“
Inscenace vzniká ve spolupráci s Katedrou činoherního divadla Divadelní fakulty AMU. Vedle zkušených hereckých osobností, jakými jsou Ondřej Vetchý, Filip Kaňkovský nebo Veronika Janků, tu hrají studenti divadelní fakulty, spolu s nimi pak zahraniční studenti a herci.
Na vzniku inscenace spolupracovala i Kamila Krbcová, dramaturgyně, která se podílí na projektu MasterChef Česko. Ta ze své zkušenosti říká: „Kuchyně je prostředí, které je extrémně zaměřené na výkon, a všichni, kdo v kuchyni pracují, jsou pod mimořádným tlakem. Jídlo musí jít na stůl včas a v perfektní kvalitě. A do toho se pracovní podmínky skutečně podobají peklu – teplota, která se často blíží až 50 °C, malý prostor, ve kterém se pohybuje spousta lidí s ostrými noži, horkými hrnci a pánvemi. Ve špičce pracovního dne to v kuchyni skutečně vře. Při aktualizaci textu jsme se pokoušeli vycházet do jisté míry i z mých zkušeností – znalosti toho, jak to v kuchyních světa chodí. Zejména při posouvání postav a rozpracovávání vztahů. Výsledný tvar ale v žádném případě nemá být kritikou toho, jak to funguje či nefunguje v gastronomii. Spíš toho, jaký může být obraz světa, pokud rezignujeme na naplnění a jde nám jen o plnění.“
Režisérem této site-specific inscenace je umělecký šéf MDP a pedagog na divadelní fakultě Michal Dočekal: „Není obvyklé – já osobně o podobné spolupráci v minulosti nevím – aby studenti herectví, jejich pedagogové a profesionální herci vytvořili společné představení. V případě Kuchyně do této skladby ještě patří dva ukrajinští studenti divadla, tři ukrajinští a jeden původem vietnamský herec. Celkem 21 lidí. Pro mne je práce na Kuchyni velkým zážitkem – Shakespeare přirovnal svět k divadlu, Wesker zobrazuje moderní svět jako jednu velkou kuchyni. V inscenaci neúčinkují žádné potraviny!“
Hra Arnolda Weskera získává po šedesáti letech nečekaně aktuální náboj. Stav kuchyně odráží stav celé společnosti. Víc jak dvě desítky herců různých národností hrají postavy, které se pomalu dusí ve vlastní šťávě. Tlak na výkon vyostřuje vztahy a je jen otázkou času, kdy papiňák vybuchne. Zůstávají otázky. V jakých podmínkách pracujeme? Jsme schopni si pod tlakem udržet lidskou důstojnost? A jak se chováme k cizincům a menšinám?
V tomto případě neplatí Shakespearovo, že celý svět je jeviště, ale „tahle špinavá kuchyň je jako celý svět.“
