Dnes jsem zhédla rozhovor s Danielem Špinarem, coby nedávno jmenovaným, ovšem zatím ještě neúřadujcím šéfem činohry Národního divadla na portálu DV TV. Tentokrát bohužel nemohu souhlasit s postupem Daniely Drtinové na postu redaktorky, ale to v tuto chvíli také není důležité… O tom si dovolím napsat na svůj blog, budu-li mít chuť a energii.
Daniel Špinar rozhovor ustál, byl na něj připravený a já s jeho reakcemi v podstatě souhlasím. Celou situaci kolem ND sleduji a doteď jsem byla odhodlána na ni veřejně nereagovat. Nicméně, teď cítím potřebu se vyjádřit, neboť mě přístup veřejnosti k divadlu jako takovému – a k tomu Národnímu obzvlášť – již delší dobu znepokojuje. Velmi mě mrzí, že “český národ opět nezklamal” a z celé, poměrně běžné zálěžitosti (lidé ve funkcích se prostě střídají) udělal prachsprostou bulvární kauzu. Ráda bych se těch spravedlivě rozhořčených zeptala, kolik inscenací viděli v Národním divadle za poslední roky a kolik viděli inscenací, které režíroval Daniel Špinar…? Čemu vlastně věříte, kromě vlastního úsudku? A to, že “pana Špinara a ty mladé herce, které do ND pozval” dosud neznáte, je opravdu jejich mínus?
Tak teď fakta. Nově nastupující umělecký šéf souboru má právo tento soubor formovat, jak personálně, tak dramaturgicky a vlastně se to od něj očekává (a v případě obří instituce, jakou ND je, vše probíhá s velkým předstihem, pro lidi zvenčí až nepředstavitelným). To, jakou cestu k tomu zvolí záleží jen na něm, na jeho vkusu, inteligenci a svědomí. Je to úkol velmi nepopulární, ale možná si málokdo z vás / z nás umí představit, jak nepopulární obecně je funkce šéfa činohry nebo čehokoli jiného. A nakonec, nemáme náhodou my všichni tak trochu pokřivený vztah k té Kapličce naší zlaté? To jsou jen otázky do pléna. Já sama nemám odpověď zatím zcela připravenou. Ale já, zaplaťpánbůh, ničemu nešéfuju, ani se k tomu nechystám.
A jak řekl jeden režisér a umělecký šéf, kterého si vážím, v divadle se nedají dělat změny revolučně. Je to vývoj. Změny, o kterých se rozhoduje teď se projeví až za několik desítek měsíců (volně cituji). A čím je to větší “moloch”, promiňte mi ten termín, tím trvá tato evoluce déle. Přeju všem divadlům bez rozdílu co do velikosti či odstínů zlata na portálech, aby i jejich vývoj byl skutečnou evolucí, a aby rozhodující posty v nich zastávali ti, kteří na to mají a kteří to vydrží. S čistým štítem, pokud možno.
Co s tím mají společného busty, s veškerou úctou k těm, kteří jsou jejich předobrazem, to mi opravdu ještě stále uniká…
Pozn.: Tento článek nevyjadřuje stanovisko redakce. Je pouze vyjádřením osobního názoru divačky, občasné pisatelky a dramaturgyně Kristýny Čepkové, která pouze je členkou redakce a dovolila si toho využít.
Případné připomínky na: kristynacepkova@gmail.com
