Příhody lišky Bystroušky

Dnes již česká operní klasika, kterou zkomponoval Leoš Janáček na námět Rudolfa Těsnohlídka, měla svou premiéru v roce 1924, v době, kdy byl Janáček již uznávaným a důvěryhodným skladatelem. Dílo za bezmála sto let nezestárlo, naopak, o jeho nadčasovosti se můžeme přesvědčit s každou postavou, s každým taktem této geniální partitury. Protože každý z nás zná ve svém okolí nějakou Revírníkovou, nějakého Rechtora, Haraštu, každý z nás se někdy potkal s nějakou tou Liškou a musel k ní zaujmout svůj vlastní osobitý postoj. Janáček píše o obyčejných věcech člověka. O tématech, která provázejí všední dny našeho bytí a stávají se tak nevšedními. Píše o řádu, ve kterém nové soupeří se starým, o řádu, kdy každá z bytostí bojuje za možnost svobodného myšlení, píše o tužbách, které jsou a budou tou nejsilnější motivací. Píše o nás všech. Píše a nesoudí, protože kdo ví, kým jsme my.