Partyzánka

Přes den jsem si v lese hrála já, přes noc vojáci / Přes týden byl vstup do lesa zakázán, slyšeli jsme jen zvuky střelby a nálety stíhaček / Člověk si na ty zvuky zvykl / Místo má historii, lesy plný schovávajících se partyzánů, plný zbraní / Hráli jsme si v bunkrech, stavěli v nich domečky pro skřítky / Spousta nevybuchlých pum, pes každou chvíli nějakou vykope / Už se z toho nedělá věda, všichni máme číslo na pyrotechnika / Prostě jsou tam zakopaný, i ty těla, jsou zakopaný, mrtvý rozložený zakopaný / Hrajeme si tam na hrdiny, je to taková hra, se vzduchovkama a starejma kelímkama od jogurtu // Generační paměť otisknutá do dětských her. Atmosféra lesa dovoluje nahlédnout do bunkru plného pokladů, které mají pro dítě nevyčíslitelnou cenu. Jako půdní profil jsou vrstveny odkazy předchozích generací. Vše, co jsme zakopali, eroze z půdy navrátí. Autorský text sepsaný ze zážitků a dětství v oblasti vojenského újezdu, ve kterém žije už čtvrtá generace. Vychovává zde své děti, co si v lese hrají na kdysi přítomné partyzány.