„Příběh je tedy domyšlen do konce, nastane-li v něm obrat k nejhoršímu.“ Do hospodářsky upadajícího města Güllen se vrací miliardářka Klára Zachanassianová. Co mohou zadlužení občané udělat proto, aby jim slavná rodačka, kterou před léty z města vyhnali kvůli špatné pověsti, pomohla vrátit prosperitu a pozvednout životní úroveň? Nic víc a nic míň, než obětovat život Klářina vrstevníka a jejího milence Illa, který svou zradou zapříčinil její hanbu. Geniální švýcarský dramatik, dnes uznávaný klasik moderního divadla, vstoupil touto hrou odvážně do přemýšlení evropské společnosti o tom, jak se vyrovnat s vinami a traumaty totalitní minulosti. Příběh společnosti, která iluzi prosperity obětuje základní hodnoty, na nichž byla ustanovena, a která navenek toto podvolení dokáže opentlit moralizováním a oslavou vlastní ztracené mravnosti, domyslel Dürrenmatt „do konce“. Hra překročila rámec doby svého vzniku a její obsah se aktuálně otevírá i v nových společenských konstelacích. Tak tomu bylo v 60. letech, kdy stará dáma poprvé navštívila Prahu v divadle ABC, Kláru hrála J. Adamová. Tak tomu bylo na konci 90. let, kdy na Vinohradech byla Klárou J. Jirásková. Velkou a komplikovanou roli Kláry, ve které se lidská nízkost, sebelítost a pomstychtivost kombinují s oligarchickou všemocností a svůdností velkých peněz a velkých slibů, vytvoří na konci druhé dekády na Vinohradech Dagmar Veškrnová Havlová, jejím Illem bude Tomáš Töpfer. A Güllen dnes? Dürrenmatt napověděl před půl stoletím: „Tragédie předpokládá vinu, bídu, míru věcí, přehled, zodpovědnost. V tom šlendriánu našeho století už není viníků, ani těch, kdo jsou zodpovědní. Nikdo za nic nemůže a nikdo to nechtěl. Všechno se to řítí a někde to vázne. K nám se hodí už jen komedie. Hudbu nahráli: Jana Vébrová (zpěv), Petra Machková (harfa), Dieter Vevlasech (alphorn) , Ivan Acher (perkuse, sampler, požární traverza)