Gazdina roba

Gabriela Preissová (1862–1946) napsala Gazdinu robu ve svých sedmadvaceti letech, hra byla okamžitě uvedena na scéně Národního divadla (1889) a její úspěch vyvolal jeden z nejbouřlivějších skandálů v české divadelní historii. Vášnivý spor mezi zastánci pozdního romantismu a průkopníky realismu poněkud přehlušil onu mimořádnou skutečnost, že Preissová napsala čistou a klasickou tragédii, jednu z mála v české literatuře, odvážnou a znepokojivou, takže přitahuje vždy další generace divadelníků i diváků a nabízí vzácně dramatické postavy a situace. Vesnice tu představuje svět s přísným řádem a pevnými rituály, proti kterým se horké lidské srdce bouří, ale naráží na krutou společnost srdcí zlomených a vychladlých. Režisér Martin Františák vesnickému dramatu rozumí v jeho věčném a syrovém zápasu života se smrtí, umí v něm s citem vyhmátnout živou divadelní krev a sledovat její proudění v živlu hereckém. Jeho inscenace Sylva podle Vesnického románu Karoliny Světlé přivedla liberecký ansámbl na dvě prestižní mezinárodní přehlídky. Činohra se s Preissovou naposledy setkala v Její pastorkyni Michala Langa v roce 2012. Gazdina roba se ovšem v původní činoherní podobě představí v Liberci úplně poprvé.