Gazda a roba

Člověk si nevybírá, do jakého prostředí se narodí. A někdy není v jeho silách tzv. zapadnout, dorovnat se, naplnit očekávání společnosti i blízkých. Vejít se do mantinelů, které pro něj byly nachystány. Nechce, či ze své podstaty prostě nemůže. Je zkrátka jiný. Snad může zkusit sám sebe zapřít. Uvěřit, že z toho všeho lze utéct, že lze utéct před sebou samým. Jenže někdy to, co se zprvu zdálo být vysvobozením, je nakonec pastí. / Krajčířce Evě je kvůli nerovnému původu zapovězena láska s Mánkem, který se za ni nedokáže v pravý čas postavit. Proto se Eva natruc vdá za kožušníka Samka. Ať všichni vidí, že ona Mánka k sobě nelákala, že ona se nikoho doprošovat nebude. A tak má každý svoji rodinu. Jenže láska si nedá poroučet; Evu a Mánka to k sobě stále táhne. Proč tedy neudělat to, co měli udělat dávno? Proč se konečně nevzepřít tomu, „co se má“? Ať si všichni, kteří je pozorovali a pomlouvali, klidně celá vesnice, říká, co chce! / Dva stejné činy, dvě různá hodnocení a společenské dopady. Když odejde od rodiny muž, vzbudí to rozruch a snad trochu pohoršení. Ale co se stane, když se rodinu rozhodne opustit žena? A když kromě spálených mostů, pocitů křivd a zranění zůstanou v podivném vzduchoprázdnu i malé děti?