Český román

„Každý, kdo prospívá své zemi, připravuje si tím vlastní tragédii.“ K. Čapek Osudové bylo setkání tehdy sedmnáctileté začínající herečky Olgy Scheinpflugové s třicetiletým spisovatelem Karlem Čapkem. Vztah dvou senzitivních umělců procházel řadou dramatických obratů, po čtrnáct let stála jeho naplnění v cestě nejen Čapkova nemoc, ale i věkový rozdíl a rodinné poměry. Teprve v polovině třicátých let požádá Karel Olgu o ruku a začne vrcholná fáze jejich života i tvorby. Za tou však udělá tragickou tečku Čapkova mučednická smrt po mnichovském ztroskotání Masarykovy Československé republiky. Osudový byl i Olžin a Karlův vztah k samostatnému státu Čechů a Slováků, jejich každodenní úsilí přispět k budování jeho sebevědomí jak uměleckou a kulturní prací, tak společenskou činností. Partnerská historie je tak neodmyslitelně spojena s impozantním vzestupem a osudovým pádem první republiky. Významný, v Karlově případě rovněž osudový, byl vztah k prezidentu Masarykovi. A byl to právě on, kdo vyzval literárně činnou Olgu, aby se pokusila napsat „český román“, jenž měl, podle Masarykových slov, vyvést čtenáře z malosti. „Z malosti musí se ven něčím větším, pozitivním, překonáním malosti v sobě. Po autorovi českého románu musí se žádat znalost toho, co jsme vykonali, musí se žádat znalost osob, o kterých píše a které posuzuje.“ Dějovými obraty bohatý příběh lásky Olgy a Karla tvoří rámec slavného Českého románu, který O. Scheinpflugová rozepsala po Čapkově smrti, který vyšel po druhé světové válce a stal se jedním z nejčtenějších děl české literatury. Tento román je východiskem připravované inscenace Divadla na Vinohradech, ke kterému oba umělci měli domovské právo a které chce jim a jejich práci vzdát poctu a vyslovit poděkování.