Čertova stěna

„Moje opera bude hádankou pro mnohého kritika,“ napsal Smetana v dopise Elišce Krásnohorské při práci na svém posledním dokončeném operním opusu, v němž vytvořil pozoruhodné dílo plné jevištní a hudební fantazie. Způsobem koláže se zde mísí romantická rozevlátost, komika, niterná citovost árií a duetů, rafinovanost hudebních ansámblů, sborové scény i disonance a zkratkovitost předjímající svět příští hudby 20. století. Libreto inspirované starou pověstí vypráví příběh o ďáblovi, který sleduje svůj prospěch a brání panu Vokovi oženit se a zachovat rod. Smetana naplnil příběh ve své hudbě silně autobiografickými prvky. Ztvárňuje svou touhu po lásce, po naději, osobním štěstí a společenské rehabilitaci, po vykoupení a zboření své vlastní „čertovy stěny“ – smrtící zdi, již kolem něj vystavělo prokletí hluchoty, mučivých halucinací a postupujícího šílenství.