„Jsi krásná jako boží pomyšlení, ano, jsi krásná, ale hlavou se ti honí tak podivné myšlenky, že tonu v úzkostech.“
„Fernando Krapp mi napsal dopis“. Titul dramatu a zároveň první věta hry. Věta upozorňující na jisté psaní, které obdržela krásná dcera chudnoucího otce. Ten dopis jí poslal Fernando Krapp, bohatý muž s tajemnou minulostí, a oznamuje v něm, že si ji vyvolil za manželku. Bude to hra o lásce, nebo hra o manipulaci? Hra o potřebě vlastnit, nebo příběh o touze být milován? Možná napoví autor sám. Tankred Dorst totiž hře přiřknul ještě podtitul „Pokus o pravdu“.
Svého Fernando Krappa napsal Tankred Dorst ve spolupráci se svou životní a pracovní partnerkou Ursulou Ehler v roce 1992. Inspirací mu přitom byla novela španělského spisovatele Miguela de Unamuno „Celý muž“ z roku 1916. Z vášnivého příběhu tohoto významného představitele španělské literatury převzal Tankred Dorst kostru děje, základní téma i postavy. Přidal však svůj specifický stylizovaný jazyk a dramatickou stavbu narušil svými typickými komentáři. Cíleně tak narušuje očekávání diváka a v průběhu celé hry ho nechává na pochybách, kde leží nebo neleží pravda. Posílil tím samotné téma manipulace a patologii celého vztahu, který spolu Julie s Krappem prožívají.
Světová premiéra se uskutečnila v roce 1992 v Akademietheater Wien. Ta česká proběhla ještě téhož roku v režii Petra Lébla v Divadle Labyrint, a poté se inscenace Fernando Krapp mi napsal dopis stala základním kamenem repertoáru Divadla Na zábradlí. V tomto obsazení se v režii Petra Lébla objevil Bořivoj Navrátil jako Krapp, Jorga Kotrbová jako Julie a Martin Myšička coby Hrabě. Od té doby se na česká jeviště opakovaně vrací.
Kdo je Fernando Krapp? Muž stejně uhrančivý, jako nesnesitelný, muž s tajemnou minulostí a obrovským majetkem, muž silný, majetnický, krutý i milující. Muž, o němž je všeobecně známo, že dosáhne všeho, čeho si zamane. Tak to o sobě alespoň říká. Ale je tu ještě Julie. Krásná, navenek křehká, vnitřně silná, a především nenapravitelně romantická dcera zadluženého otce. Má se stát odměnou za Krappovu finanční výpomoc. Jenže Fernandovi nestačí vlastnit, Fernando chce víc, chce lásku bezpodmínečnou. A také ji dokáže získat. Protipólem tvrdého manipulativního Krappa je potom bolestínský hrabě Juan Bordavella. Poetický mluvka a snílek, který ale s Julií manipuluje možná úplně stejně. Nebo ji stejně miluje? Jak ven ze života, který se stává peklem? A jak nemilovat bezcitné lidi, kteří si bolestí bližních zahřívají svá ledová srdce?
„Drahá slečno, bylo mi řečeno, že jste nejkrásnější žena ve městě, kde jsem se nedávno usadil. Prohlédl jsem si Vás, když jste se procházela se svým otcem v parku. Je to pravda. Jste nejkrásnější. Ožením se s Vámi. Fernando Krapp.“
Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci: „Fernando Krapp je pro mě skutečně nejvíc „pokusem o pravdu“. Sledujeme pokus o hledání pravdy z pohledu diváka, stejně jako pokus o hledání životní pravdy postav samotných. A především dramatický příběh o lásce a manipulaci. O osudovém vztahu dvou lidí, vztahu nepochopitelném, možná nezdravém, ale rozhodně pro všechny zúčastněné jediném možném. O vztahu, který všechno dává a zároveň všechno bere. Inscenovat právě tento text jsem si přála už dlouhou dobu. Přitahovala mě tato nelítostná vztahová patologie, hledání hranice opravdovosti v lásce, hledání hranice sebezničení, hledání sama sebe. Honza Holec se rozhodně stal tím správným režisérem pro tento titul, dozrál u nás také čas na ideální obsazení. Proto se na premiéru velice těším a všechny diváky srdečně zvu.“
Rozhovor s režisérem Janem Holcem
Proč zrovna Fernando Krapp mi napsal dopis? Co vás na této hře lákalo, jak došlo k volbě tohoto titulu? O čem je tato hra právě pro vás?
Hru jsem poprvé četl před více než deseti lety. Od té doby jsem ji měl uloženou v šuplíku a doufal, že přijde příležitost jej znovu otevřít. Hra mě vždycky lákala svou interpretační nejednoznačností a detektivní strukturou. Když jsem název této hry vyslovil před uměleckou šéfkou Jana Sloukovou, tak okamžitě přiznala, že je to také její vysněný titul. Nebylo už třeba dál váhat. Tématicky mě nejvíce zajímá manipulace slovem a manipulace slova. Jak je pravda křehká a jak se dá jako drahokam otáčet a nahlížet z různých úhlů.
V čem jsou dramata Tankreda Dorsta specifická?
Mozaikovou strukturou, brilantním jazykem, úsporností a výborně vykreslenými postavami.
Co bylo na inscenování tohoto textu nejtěžší? A překvapilo vás něco při ponoření se do tématiky a motivů této hry?
Nejtěžší u takového typu hry je trefit správné obsazení. Nyní už mohu říct, že se nám to s Janou Sloukovou povedlo.
Jak se vám pracovalo v komornějším prostoru Besedy a v tomto velmi komorním obsazení?
Beseda je pro komorní práci ideální. Mohli jsme strávit sedm týdnů intenzivní a intimní prací, nerušeni lákadly velké scény. Tím myslím divadelní klub. Díky nasazení celého týmu se mi pracovalo skvěle.
A proč by měli diváci na Fernando Krappa určitě přijít?
Všichni herci v této inscenaci potvrzují svou vysokou kvalitu a myslím, že jsou ve svých rolích opravdu výjimeční. Navíc se jedná o nádherný příběh, který mě na konci dojímá už při samotném čtení.
Autor: Tankred Dorst, režie: Jan Holec, dramaturgie: Jana Slouková, výprava: Jozef Hugo Čačko, hudba: David Hlaváč
Hrají: Jan Sklenář, Sára Venclovská, Jakub Tvrdík, Jiří Zapletal, Jan Bílek
Premiéra 23. března 2019 ve Studiu Beseda.
