Pražské A studio Rubín nazvalo sezonu 2024/25 – Mizení. K tomuto tématu se ve své první premiéře sezóny vyjadřuje pomocí příběhů endemických živočichů a rostlin. Tedy těch, které se vyskytují pouze v omezené lokalitě.
Spoluautorka textu Dagmar Fričová: „Mám z tohohle inscenačního projektu velkou radost. V jeho pozadí se totiž také odvinul a stále odvíjí příběh, který začal před pěti lety, kdy jsem se seznámila s německým autorem a překladatelem Matthiasem Naumannem z umělecké skupiny Futur II Konjunktiv. Tehdy jsme se domluvili, že společně napíšeme česko-německý text. (…) Nevnímám endemity pouze jako živočichy a rostliny, které mohou být v důsledku rychlých klimatických změn výrazně ohroženy a které v textu promlouvají. Podobně vnímáme i lidi a jejich specifické činnosti v konkrétních místech, jako například majitele lyžařského vleku nebo trampy a jiné milovníky lesa a přírody vůbec. Důležitou tematickou vrstvou Endemitů: příběhů mizení je mezigenerační dialog, který zde nabírá až magickou rovinu, jelikož se potkávají prapředci se svými vnuky a současní mladiství hovoří se svými budoucími potomky.”
Endemité: příběhy mizení představují příběhy několika rychle a výrazně měnících se míst. Hlavní linka vypráví příběh dvanáctileté dívky, která především z ekologicko-aktivistických pohnutek uteče z domova do lesa. Díky poněkud prazvláštnímu rozhovoru s jejím budoucím vnoučetem ji napadne radikální možnost, jak současné děti a mladiství mohu své rodiče přimět k tomu, aby začali se změnou klimatu skutečně něco dělat. Přesto její výzva může a je vykládána jinak, než ji zamýšlela. O tom, co se nakonec skutečně událo se dozvídáme až z odborného archeologického příspěvku z budoucnosti.
Režisérka inscenace Endemité: příběhy mizení Lucie Ferenzová: “V naší inscenaci jsou oproti berlínské verzi, kterou hrají muž a žena, obsazeny tři výrazné ženské osobnosti. Už to je samo o sobě výzva. Pracujeme s otevřenou hrou, všechny performerky hrají vícero postav, a to i mužské nebo antropomorfní role; zároveň se procesu účastní dva výrazní umělci z audio-vizuálního prostředí: Michal Kindernay nám vytváří videa a lightdesign a Gerard Lebik hudbu. Divadlem ohledáváme všechny ty mizející charaktery ze hry. Zkoušíme s živou kamerou a celá inscenace končí instalací bez lidí… možná, že lidi jsou taky mizející endemité na planetě Zemi…”
Režisérem německé verze inscenace, která se bude hrát v berlínském Theater unterm Dach, je člen kolektivu Futur II Konjunktiv Johannes Wenzel.
„Co očekáváte od budoucnosti?
Nejdřív konec lidstva, pak konec kapitalismu…“
Na břehu jezera se vynoří nahý muž a tvrdí o sobě, že klimatickou změnu vypočítal už téměř před dvěma sty lety. Rodina jede na hory na lyže, protože tradice je tradice, i když není sníh! Dívka uteče do lesa a mluví s živými pařezy. Tramp vede dialog s rybou, samozřejmě v němčině, protože jinde se tento druh nevyskytuje… Něco mizí… ztrácí se… a znovu vynořuje, protože čas a prostor je plný vrstev a ty mohou existovat a mluvit současně.
Autoři: Dagmar Fričová, Matthias Naumann, režie: Lucie Ferenzová, překlad: Dagmar Fričová, Barbora Schnelle, dramaturgie: Dagmar Fričová, Matthias Naumann, Jiří Ondra, výprava: Jana Hauskrechtová, audiovizuální spolupráce: Michal Kindernay, hudba: Gerard Lebik, produkce: Natálie Pelcová, Johana Kolomazníková, Kristýna Milaberská, PR: Pavla Umlaufová
Hrají: Jana Kozubková, Tereza Hof, Halka Třešňáková
Premiéra: 5. října 2024 v A studiu Rubín (v berlínském Theater unterm Dach o dva týdny dní později)
