Martin McDonagh je i u nás známým autorem a jeho texty se setkávají s neustálým diváckým zájmem. Jinak to není ani se hrou Osiřelý západ. Po téměř kultovní inscenaci z pražského Činoherního klubu se do McDonaghovy grotesky pustili pod režijním vedením Pavla Kheka také v Městském divadle v Mladé Boleslavi.
Osiřelý západ vypráví o pokřiveném, ale ne nutně nenapravitelném vztahu bratrů Valena a Colemana. Valene (v MDMB Aleš Petráš) je sebestředný, lakomý a do sebe zahleděný mladý muž, jenž se nejvíc stará o to, má-li všechny věci podepsané svou milovanou fixkou. Coleman (Petr Mikeska) však není o mnoho lepší. Lehce flegmatický, nenávistný a silně vypočítavý. Jejich rozličné hádky jim soudcuje mírumilovný, dobrý, ale neustále podnapilý otec Welsh (Milan Kačmarčík), jemuž celá vesnice plete jméno, ale také hlavu svou nepevnou vírou. A aby se dostálo okřídlenému přísloví „za vším hledej ženu“, čtvrtou do party je mladá, láskyplná a vzdor drsnosti roztomilá Girleen. Girleen (Nina Horáková) se živí prodejem kořalky a nosí tak oběma bratrům jednu z důležitých ingrediencí k životu i hádkám.
McDonagh disponuje drsným, sžíravým humorem a vzácným uměním nastavit divákovi dokonalé zrcadlo. Hra Osiřelý západ proto nejde daleko pro tvrdší výraz či vulgární slovo, vše však přesně zapadá do atmosféry zpustlého irského městečka.
V Mladé Boleslavi se rozhodli Osiřelý západ uvádět na malé scéně. Intimní prostředí, zajímavě řešená výprava Michala Syrového, krásná tklivá hudba Vladimíra Nejedlého a takřka přímý kontakt s dějem znamenají nevšední zážitek. Na všech čtyřech hercích je po prvních větách vidět, že si text a příběh užívají, hrají lehce a s radostí. Aleš Petráš podává svého Valena jako trochu naivního a lakomého sobce, téměř dětsky trvajícího a lpícího na všem, co je jeho. Jen jeho. Colemanovi Petra Mikesky bychom v hospodě s klidným svědomím pivo nekoupili. Nebyli bychom si totiž jisti, zda v nestřeženém okamžiku nevyžahne i to naše. Souhra obou bratří je skvělá a každá jejich hádka (i usmíření) na jevišti vyznívá jako pravý šperk.
Nina Horáková ztvárnila Girleen jako rebelku, možná i punkerku. Drsná holka, která jednoduše prodává kořalku, nic necítí a nic jiného nechce. Jenže divák hned od začátku tuší, že za drsnou slupkou se skrývá romantická duše toužící po pochopení a lásce.
Milan Kačmarčík hraje otce Welshe přesvědčivě a s hlubokým citem. Lze mu svěřit všechny vlastní hříchy, jelikož otec Welsh naslouchat umí … i když je zrovna namol opilý po Girleenině kořalce.
Inscenace není čistou komedií, ale nevyjadřuje ani tragický pohled na svět. Není zřejmě přijatelná pro každého diváka, jelikož se v ní mluví i jedná bez zábran a bez ohledu na jemnocit. Autor, zdá se, předpokládá, že si každý divák ze hry odnese přesně to, po čem touží on sám. Jeden z možných pohledů na Osiřelý západ je, že jde o příběh plný naděje. Naděje v lepší zítřek, jenž přinese slunečný den, chutnější chipsy a třeba i lásku.
Nechte se pozvat do rodného domu bratří Connorových, kde právě Girleen rozkládá na stůl svou kořalku a společně vzpomínají na otce Welshe. Nebo snad Walshe? Ne, rozhodně Welshe… Pozvedněte sklenku a Sláinte! (totiž: Na zdraví!)
Zhlédnout dobře zinscenovanou hru Martina McDonagha, irského krále hořké a drsné komedie, je vždy velká radost. A právě s takovou radostí mohu říci, že v Mladé Boleslavi se Osiřelý západ opravdu vyvedl a jistě bude diváky dlouho bavit sžíravým humorem.
