Když jsem se před pětadvaceti lety rozhodla, že chci vydávat a prodávat záznamy divadelních představení, vzbudilo to vlažný zájem, určité pochybnosti a někdy i zdrcující kritiku.
Ondřej Šrámek, otec záznamů divadelních představení v České televizi, na to před několika lety vzpomínal: “V devadesátém čtvrtém za mnou přišli, tehdy jsem jako producent začínal, že prý chtějí natáčet a prodávat ta divadla na VHS. Řekl jsem jim, že je to pořízení příšerně drahé a nikdo si to za tu cenu nekoupí. Oni se ale nenechali odradit a dotáhli to daleko.”
K jeho slovům se tehdy přidala i Alena Landovská z videotéky Divadelního ústavu. “Thespis vydal řadu věcí, třeba s Reflexem. Na to lidi nadšeně vzpomínají. To byla záslužná práce. Ta řada vyzobala nejlepší existující kusy v celé české historii divadelních záznamů. Už není, co by se dalo vyzobávat.”
Ne všichni však tomu projektu byli nakloněni a já jsem strávila mnoho hodin debat s “opravdickými” divadelníky, kteří mi argumentovali tím, že divadlo je “tady a teď” a na záznamu není ta energie divadla a zkrátka a dobře to nemá žádnou cenu se do toho pouštět.
A já jsem říkala, že je mnoho chvil, kdy člověk do divadla prostě nemůže. Bydlí daleko, má malé děti nebo je naopak starý a už se mu do divadla nechce. Anebo si chce připomenout ty inscenace, které v divadle viděl anebo chce vidět ty, které už jsou po derniéře. A že rozhodně nechceme tvrdit, že zážitek z divadla lze nahradit jeho záznamem. To prostě nejde – a všichni divadelní diváci vědí, proč (stačí, abyste jednou jedinkrát zažili ten pocit zatajeného dechu anebo dojetí ze zážitku, který máte TADY A TEĎ s dalšími stovkami lidí.)
Čas ukázal, že tahle úvaha byla správná a my jsme takhle vydali a prodali statisíce záznamů.
Pokrok nezastavíš, takže bylo jasné, že s koncem VHS, u nichž asi mnozí už ani nevědí, co to bylo, ale i DVD, prostě přijde doba pro divadlo online. Funguje to u filmů (Netflix taky začínal jako půjčovna DVD) a hudby, byla jen otázka času, kdy někdo v ČR přijde s takovou službou i pro divadlo, podobnou třeba Theatres Online.
Tuto potřebu zvýraznila již jarní koronavirová krize, kdy byla divadla zavřená a jedním z mála světýlek v tunelu byly každodenní záznamy Divadla na Vinohradech, které běžely na webu divadla (díky za ně, bylo to úžasné).
Dnes byla tedy představena služba Dramox, český Netflix pro divadlo. Iniciátorem té myšlenky byli Martin Hájek (Livesport), Radim Horák a Martin Zavadil. Princip je stejný, jako u Netflixu: měsíční poplatek a neomezené dívání. Zatím je v projektu zapojeno 30 divadel, subvencovaných i soukromých, velkých i malých scén. Jsou samozřejmě z celé republiky, což je jen dobře, protože lidé tak mají možnost podívat se i na inscenace divadel v jiných městech – a je fakt, že za divadlem jinam jezdí lidé jen výjimečně, to si spíš počkají, až přijede divadlo k nim (ať kamenná divadla se svými inscenacemi anebo agenturní zájezdovky).
Snad “zatím” tam v tuto chvíli chybí Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, Palmovka, Švandovo divadlo. Ale najdete tam inscenace Divadla v Celetné, Činoherního klubu i Dejvického divadla. Divadla v Dlouhé, Zábradlí i Bez zábradlí nebo Fidlovačky. Z mimopražských pak Jihočeského divadla, Moravského divadla Olomouc, DJKT Plzeň nebo libereckého F. X. Šaldy. Hradeckého Klicperova divadla nebo Draka. Přehled všech divadel najdete zde.
Zajímavé je i to, že Dramox už má dohodu s některými divadly, že by streamoval jejich živá představení.
A neméně sympatické je i to, že chce mít v nabídce i živé tituly, ty, které mají divadla ještě na repertoáru, což je při vyřizování práv vždycky velký problém. Někteří divadelníci si myslí, že když se dá do prodeje záznam inscenace, která se ještě hraje, odvede jim to diváky. Někteří mají tu zkušenost, že to diváky naopak přivede – právě proto, že pocit z divadla ze záznamu prostě nemůže být takový, jako zážitek v divadle, takže se lidé navnadí a naopak si koupí lístky do divadla. A jsou i případy, kdy zveřejnění záznamu inscenace po derniéře mělo takový úspěch, že ji divadlo znovu nasadilo na repertoár.
Tvůrci projektu říkají, že jejich projekt uspíšila druhá vlna koronakrize, která posunula start zhruba o dva měsíce dopředu. Proto ještě nemají aplikaci pro chytré televize ani mobily, obojí bude v zimě anebo na jaře. Předplatné má variantu 7 dní zdarma na vyzkoušení, i po zaplacení můžete své předplatné bez dalšího kdykoliv zrušit. Záznamy jsou pochopitelně bez reklam, jak to u placených služeb bývá.
Velmi potěšitelné je i to, že do budoucna budou záznamy i s titulky (nejprve anglickými, pak možná i v dalších jazycích), takže je budou moci sledovat i divácí v zahraničí. Pokud jste občanem ČR a v zahraničí přebýváte přechodně, můžete být předplatitelem už teď.
V začátku využívá Dramox téměř výhradně záznamy České televize, do budoucna plánuje i vlastní natáčení inscenací (což je jen dobře, protože je patrně jen otázkou času, kdy si svoje tituly dá ČT do i-vysílání, i když se zatím zdá, že to bude na svatého Dyndy).
Dramaturgie vlastního natáčení se bude řídit dostupností autorských práv (někdy to prostě opravdu nejde vůbec anebo je to neschůdné finančně), dohodou s divadly a pochopitelně kvalitou představení.
A nakonec – kolik to stojí?
To je, při vší radosti ze vzniku tohoto projektu, jedna ze dvou mých drobných pochybností. Cena je 299 korun za měsíc anebo 2990 za rok. Při srovnání s Netflixem, který stojí dvě stovky, je to možná víc, než by to nutně muselo být. Ale čas ukáže, pro kolik lidí bude ta cena schůdná – autoři projektu doufají v začátku v tisíce diváků, potenciál je ale, domnívám se, o dost vyšší. Naštěstí.
Ta druhá pochybnost se týká “pomoci divadlům a umělcům”. Prostřednictvím Dramoxu můžete dát dar, jehož celá hodnota jde obdarovanému divadlu či umělci. To je samozřejmě chvályhodné.
Nicméně na tiskovce ke spuštění projektu a na webových stránkách se píše: “Podporujeme divadelní umění. Většinu ze zaplaceného předplatného dáváme zpět divadlům, tvůrcům a hercům.” A to je informace matoucí. Je pravda, že divadelníkům a divadlům jde 55 %, nicméně bylo by dobré dát najevo, že to není dar na podporu kultury, ale normální platba za práva autorů a výkonných umělců, bez jejichž souhlasu by záznam nemohl být do nabídky zařazen. Čili ne dar, ale obchodní vztah.
A to také evokuje ještě jednu otázku, společnou s již několikrát zmíněným Netflixem. Cena za předplatné nijak neomezuje to, na kolik inscenací se za měsíc podíváte. Jestli na sto za měsíc anebo si stokrát pustíte jednu inscenaci. Nebo jen desetkrát nebo tisíckrát, to je na vás. Platby autorům a výkonným umělcům se pak počítají z těch vašich 299 korun právě podle počtu lidí, kteří se dívali na tu kterou inscenaci a podle toho, kolikrát ji viděli. Strop je ale těch 55% z ceny 299 korun, takže z jednoho diváka nedostanou všichni dohromady víc, než 164 korun. Netflix tenhle pomyslný handicap nahrazuje množstvím diváků, ale i tak s tím má potíže. Doufejme tedy, že diváků českého divadla bude na Dramoxu dost na to, aby to divadla, autoři i tvůrci dostatečně pocítili.
Protože finance divadelníků, to je fakt kapitola sama pro sebe – a není moc veselá ani v klidných dobách, natožpak teď.
