Georges Feydeau (1862-1921) je klasik, o kterém se ve škole moc neučí. Úspěšný komediograf stojí ve stínu tzv. velkých autorů své doby a má nálepku bulvárního dramatika, pokud zrovna ne měšťáckého. Vrchol jeho tvorby spadá do období secese, zhruba od poloviny 80. let devatenáctého století do první světové války. Je to doba, k níž se váže hodně přízvisek: Belle epoque (Krásná epocha), Les années Folles (Bláznivá léta), ale také řada přirovnání, např. to o lidstvu tancujícím na kře nebo v jícnu bublající sopky. V každém případě to byla velmi stabilní doba bez válek, které vděčíme za nové umělecké směry a technické vynálezy. Doba, kdy byl čas na jevišti řešit tzv. malá, zcela soukromá témata. A těm byl Feydeau po celou dobu věrný, a to přesto, že jako mladý zažil prusko-francouzskou válku, Pařížskou komunu a jako zralý muž i první světovou válku. Během ní jen možná trochu zcyničtěl. Jeho současníky byli autoři tak rozdílní jako Edmond Rostand, Émile Zola nebo Alexandre Dumas ml. Feydeau žádný nový divadelní směr nevymyslel, ani neudivoval svět převratnými myšlenkami o jeho stavu. Podařilo se mu ovšem postihnout, aniž o to možná nějak zvlášť usiloval, jednu z nejpodstatnějších věcí – mechanismus světa, v němž žil, i mechanismus století, které nastupovalo. Stal se završitelem žánru, který označujeme jako francouzská secesní fraška.
Brouk v hlavě měl premiéru roku 1907, patří k jeho nejúspěšnějším komediím a nese všechny znaky jeho vrcholné tvorby. Hrdinům se tu staví do cesty komický osud, který je pronásleduje ve stále zběsilejším tempu, dokud se nevyčerpá. Trochu jako v Chaplinově Moderní době. Ne darmo s ním Feydeau cítil jakousi spřízněnost. Ke konci života chtěl podle jiné své komedie pro něho napsat filmový scénář.
1. dějství
Odehrává se v salónu pojišťovací společnosti Boston Life Company, jejímž pařížským ředitelem je Viktor Emanuel Champsboisy. Jeho žena Marcela je velmi zneklidněna, protože když kontrolovala dopisy na jméno Champsboisy, našla v ní pánské šle, poslané z hotelu U galantní kočičky. A to jí nasadí brouka do hlavy. Jejich manželství totiž prožívá lehkou krizi, protože Viktor už několikrát jako milenec zklamal. Je přesvědčena, že ji podvádí. Dokonce se do toho hodinového hotelu šla podívat, ale majitel ji vypoklonkoval. Svěřuje se své přítelkyni Luize a napíší společně Viktorovi dopis, v němž ho neznámá žena zve do tohoto hotelu na schůzku. Dopis musí samozřejmě napsat Luiza, aby Viktor nepoznal Marcelino písmo.
Viktor Emanuel konzultuje svůj problém s rodinným lékařem Doktorem Finachem, který ho uklidňuje a nutí ho nosit zdravotní šle. Ty ale vypadají tak příšerně, že Viktor raději ty své dal synovci Kamilovi, aby ho nesváděly. Kamila zaměstnává z útrpnosti. Je to milý, hodný chlapec, ale neumí mluvit. Říká pouze samohlásky. Kamil má poměr s domácí služkou Yvetou, manželkou majordoma Štěpána, a chodí s ní tajně na radu Doktora Finache do hotelu U galantní kočičky, kde ty Viktorovy šle zapomněl. Tohle ovšem nikdo netuší.
Když dostane Viktor dopis od “neznámé ctitelky”, je u toho jak Doktor Finache, tak prokurista Tournel, starý proutník, který pokukuje i po Marcele a ona s ním lehce koketuje. Viktor je jako muž polichocen, ale zároveň jako muž i konstatuje: “Chuděra, no to si vybrala.” A na schůzku posílá Tournela.
Do salónu vstupuje další návštěvník, Španěl Carlos Homenides de Histangua, Luizin manžel. Je chorobně žárlivý a odmítá nechat pojistit svou manželku, jestliže bude bude muset podstoupit lékařské vyšetření s odevzdáním moči. Je to Viktorův starý známý a když je představen Tournelovi, Viktor se pochlubí, jaký dostal dopis a že na schůzku jde Tournel místo něho. Histanguovi se to moc líbí a chce dopis vidět. Okamžitě pozná písmo své ženy a vytahuje revolver. Pak se ale rozhodne, že ji nechá jít na schůzku s Tournelem a zastřelí je až v hotelu. Viktor žádá Kamila, aby Tournela varoval, ale Tournel jen mávne rukou, že mu nerozumí. Kamil si vzpomene, že dostal od Doktor Finache umělé patro, nasadí si ho a volá Tournela. Je mu už sice rozumět, ale Tournel je pryč a opona padá.
2. dějství
Hotel U galantní kočičky. Jsme svědky toho, jak majitel Ferraillon, bývalý voják, prověřuje, zda je vše nachystáno. Mají tady zvláštní pokoj, který je na ten podvečer objednán na jméno Champsboisy. Tady je ve stěně tlačítko, které když se zmáčkne, stěna se otočí a vyjede jiná postel, ve které naříká starý revmatik na své bolesti. Chrání se tak inkognito hostů. Tohle vše vysvětluje Marcele, která přichází jako první. Ta je ale tak rozrušena, že pořádně nevnímá.
Postupně přicházejí do hotelu všechny postavy z prvního dějství. Tournel na schůzku s neznámou, která napsala Viktorovi, a když najde Marcelu, považuje to za důkaz flirtu z její strany, Doktor Finache proto, aby se “uvolnil”, Kamil s Yvetou, aby byli spolu, Luiza proto, že jí psala Marcela, Štěpán a pak Viktor, aby varovali Luizu před jejím manželem. A nakonec také sám Histangua.
V hodinovém hotýlku, který je ale sám o sobě bludištěm, jsou dvě zvláštnosti. Jednak Američan Rugby, který už několik dní čeká na svou dívku, která nepřichází, a proto se chce zmocnit každé z dam, které sem postupně přicházejí, a pak opilecký sluha Bouton, který je dvojníkem Viktora Emanuela a za něhož ho všichni příchozí považují. Tournel s Marcelou se mu snaží vysvětlit, že se nic nestalo a objímají ho. Když přijde Viktor, považuje ho zase Ferraillon za Boutona a buzeruje ho, jak byl zvyklý na vojně, kde mu dělal Bouton pucfleka. Rugby vyrazí Kamilovi patro, které najde Štěpán, ale i on dostane od Rugbyho ránu, když stejně jako předtím Kamil protestují proti tomu, že si Rugby zatáhl Yvetu do pokoje.
Dějství vrcholí, když dovnitř vrhne Histangua a střílí. Všem se naštěstí podaří utéct a šílený Španěl je hotelovým personálem zadržen.
Druhé dějství je nejryzejším důkazem Feydeauových slov: “Když píšu divadelní hru, hledám mezi postavami ty, které by se neměly vůbec setkat. A ty pak honem svedu dohromady.” Má to ovšem jednu výjimku. Viktor Emanuel a Bouton se nikdy potkat nemohou, protože je hraje jeden herec.
3. dějství
Jsme opět v přijímacím salónu pojišťovny Boston Life Company. Jako první přibíhá Yveta, která se ještě rychle doobléká, jak utekla z Rugbyho pokoje. V patách za ní žárlivý Štěpán. Yveta si ovšem pojistila alibi u domovníka: celou dobu se nehnula z domu. Tournel doprovází Marcelu a za nimi přiběhne Louiza, která je ještě v šoku, protože se děsí svého zuřivého manžela. A všichni se nemohou srovnat s tím, v jakém stavu potkali Viktora Emanuela. Jednou mu bylo jedno, že vidí v hotelu Marcelu s Tournelem a podruhé zuřil. Netuší, že tím prvním byl Bouton. Někdo zvoní.
Bouton přichází a má na sobě kabát Viktora Emanuela. Hledá ho, aby mu vrátil jeho livrej. V té totiž Viktor Emanuel z hotelu utekl. Marcela je zoufalá, co se s jejím manželem stalo. Navíc z něho táhne alkohol. Nikdo nechápe, proč jim pořád opakuje, že je Bouton. Přichází Doktor Finache a pokusí se Boutona vyšetřit. Dochází k názoru, že je to delirium tremens. A nechá uložit Boutona do postele.
Když přijde skutečný Viktor Emanuel, má Kamil, který se vrátil bez patra a zase říká jen samohlásky, pocit, že se zbláznil. Před chvílí ho přece viděl ležet v posteli. Vstupuje Ferraillon a nese Kamilovi patro. Doktor mu tam totiž nechal vyrýt jméno. Uvidí Viktora Emanuela a okamžitě ho začne buzerovat. Do zmatku ještě vběhne Homenides a chce se s Viktorem Emanuelem střílet. V nastalé honičce vyskočí Bouton z okna a utíká pryč. Ostatním se nakonec podaří Homenidesovi vysvětlit, jak to bylo s dopisem. Všechno se vysvětlilo a bude teď záležet jen na Viktoru Emanuelovi, zdali se mu podaří vyhnat manželce toho “brouka” z hlavy.
