Multižánrová inscenace Má vlast naváže v Azylu78 na Knihu džunglí, kterou zde vidělo více než 33 tisíc diváků. Historicky první divadelní, scénické, taneční a loutkové zpracování českého národního pokladu připravují Matěj Forman (režisér a scénograf, Divadlo bratří Formanů), Marko Ivanović (hudební skladatel, šéfdirigent Janáčkovy opery ND v Brně), Janek Jirků (režisér, ředitel Divadla Minor) a Štěpán Pechar (tanečník a choreograf, umělecký šéf DEKKADANCERS). Živě zahraje 16 hudebníků České filharmonie.
Mou Vlast Bedřicha Smetany považuje čtveřice tvůrců za kouzelné hudební dílo, které již při poslechu prvních tónů vzbuzuje pocit dojetí, rozplývavé krásy a národní hrdosti. Notoricky známé symfonické básně mnozí z nás slyšeli na nejrůznějších místech a při rozmanitých příležitostech. Pozornosti divadelního světa se však Má Vlast dosud nedočkala.
Generální ředitel České filharmonie David Mareček: „Spojení hudby, pohybu a vizuálních efektů v tak originálním prostředí, jakým je cirkusový stan, nám umožňuje vyjít za hranice tradičního koncertního sálu a oslovit širší publikum. Nicméně hlavní motivací každého projektu jako Má Vlast je nabídnout nové zážitky. Jsem přesvědčen, že se to stejně jako v případě Knihy džunglí povede i tentokrát.”
Marko Ivanović považuje Mou vlast považuje za jedno z ikonických českých symfonických děl, k němuž se každý muzikant vztahuje. Proč se tedy pustil do hudební úpravy dokonalého díla? “Protože si myslím, že i s takto legendární skladbou lze navázat tvůrčí dialog. Že lze uchopit Smetanovu ideu a hudební nápady a podívat se na ně současnýma očima. Protože se domnívám, že i ten nejkonzervativnější posluchač se nakonec rád nechá pobavit a překvapit. Podstatou každého živého umění je totiž – hravost…”
Matěj Forman vytvoří obraz krajiny a celkový vizuální svět. Některé z básní bude i režírovat. Nové zpracování ikonického hudebního díla považuje za možnost, jak se k němu znovu vrátit, nechat se obklopit jeho krásou a najít k němu opět vztah: „Ikonická díla jsme zvyklí prolistovat jako ve škole učebnicí a založit je do šuplíku jako hotový úkol. Je to velká škoda. Tohle by se nám nemělo stát! K šesti symfonickým básním Bedřicha Smetany dnes přicházím a skláním se jako k prameni, který už dávno čeká na moje dlaně. Na dně to víří zlatým pískem a v jiskřivé hladině se odráží hvězdy i modré nebe nade mnou. Než naberu do dlaní, mihne se v prameni jako v zrcadle i moje tvář. Kolikrát jsme se my dotkli zázraku, který umí hudba? Má vlast jako pramenitá voda v dlaních chladí a v srdci občerstvuje. Tady jsme doma, tady jsme spolu, malí i velcí, rodina.”
Štěpán Pechar, hlavní choreograf projektu chce některé zachycené pocity tuláka procházejícího českou krajinou vyjádřit v pohybových básních beze slov: „Zajímavé na tanci je, že jedním gestem se dá vyjádřit silná emoce. Někdy tohle samo sebou stačí. Jindy je třeba definovat děj, nebo obsah scény konkrétněji. Hledat slovník a způsob pohybového vyjádření, který není příliš podbízivý ani prvoplánový, nechává divákovi prostor pro imaginaci, ale je zároveň srozumitelný, je stěžejní. Pakliže se ztvárňuje děj, chci ho být schopen číst. Vystihnout rovnováhu mezi těmito dvěma faktory, je pro mě povedený způsob, jak odvyprávět děj tancem a beze slov.“
Janek Jirků pozve diváky na procházky vybranými básněmi se snahou najít nové loutkové a výtvarné cesty tam, kde pro vyprávění stačila doposud „jen“ hudba: „Loutkové divadlo, tak jak ho dělám já, není vlastně loutkové, vychází z loutkových principů, ale je to především divadlo obrazů. Divadelní obrazy nejsou ilustrace, ale souhra všech inscenačních složek, kdy část obrazu nesou herci, část scénografie, část hudba a loutky nesou taky jenom určitou část, pokud jsou tedy vůbec přítomny, a nejsou jenom stínem, náznakem, předmětem nebo znakem. To všechno dohromady funguje, pokud to vyvolává jakési nepopsatelné kouzlo, které v každém jednotlivém divákovi vyčaruje jeho osobní zážitek a emoci, radostnou nebo vážnou, ale snad silnou. Já si každopádně myslím, že ke Smetanovi se hravé divadlo hodí, protože on hravý byl. Pro loutkové divadlo dokonce i psal! Když byla ještě naživu jeho prvorozená dcerka Bedřiška, prý velice vnímavé a inspirativní děvčátko, které mu zemřelo ve čtyřech letech, pořídil jí a jejím dvěma menším sestřičkám loutkové divadlo. O nedělích Smetanovi zvali své přátele a pořádali domácí představení.”
Na jevišti se potkají tanečníci ze souboru DEKKADANCERS, improvizační uskupení My kluci, co spolu chodíme, část akrobatek z cirkusového souboru Holektiv, Dora Sulženko Hoštová i Josef Havelka z divadla Minor. Živě v šapitó zahraje šestnáct hudebníků a hudebnic České filharmonie. (Na jedné scéně se během některých symfonických básní potká až 39 interpretů.)
Hudba: Bedřich Smetana, hudební úprava, nastudování: Marko Ivanović, scénář, scénografie, režie: Matěj Forman, námět, scénář, režie: Janek Jirků, choreografie, režie: Štěpán Pechar, kostýmy: Andrea Sodomková, výtvarná spolupráce, tvorba loutek, technologie a výroba: Petr Pasler, Tereza Komárková, Josef Sodomka, Jitka Barnetová
Hrají: Lukas D. Blaha, Patrik Čermák, Florian Garcia, Josef Havelka, Jonáš Janků, Albert Kaše, Andrej Lyga, Natalia Metodijeva, Šimon Pliska, Eva Stará, Dora Sulženko Hoštová, Nikol Šneiderová, Nela Štarková, Adriana Štefaňáková, Alžběta Tichá, Ondřej Vinklát, Andrea Vykysalá, Václav Wortner a hudebníci České filharmonie
Premiéra: 12. června 2025
