Když se řekne balet, nejspíše se každému jako první vybaví Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského. Nejslavnější a nejhranější balet světa se vrací na jeviště Divadla Antonína Dvořáka po 10 letech od poslední premiéry v nové inscenaci – v pořadí už osmé. Tentokráte balet Národního divadla moravskoslezského sáhl po choreografiii Youriho Vámose.
Existuje nespočet verzí Labutího jezera – liší se především v pojetí hlavních postav. Inscenátoři ve 20. století byli přitahováni především princem Siegfriedem. Umožnili mu, aby více tančil a více odhalil svůj charakter, přičemž zdůraznili jeho touhu po opravdové lásce či po nalezení sebe sama. To je i přístup Youriho Vámose.
Fascinován geniální Čajkovského hudbou, dramatickým příběhem i psychologií postav, přibližuje Youri Vámos téměř 150 let starý choreografický skvost současnému vnímání světa, současnému životu, zároveň však ctí tradici celovečerních baletů: „Libreto Labutího jezera se opírá o starý německý příběh, v podstatě o pohádku se symbolickými postavami. K tomuto jednoduchému ději vytvořil Čajkovskij velmi silnou hudbu. To byl jeden z důvodů, proč jsem se do příběhu ponořil. Přitom jsem se sám sebe ptal: Jaké tajemství se za ním skrývá? Chtěl jsem jej totiž přiblížit skutečnosti a najít odpovědi na otázky, které mohou zajímat také mnohé diváky. I za pohádkovým vyprávěním je třeba hledat smysl a význam.“
„Ve Vámosově interpretaci není tento příběh jen baletní pohádkou, je výjimečným a komplexním divadelním a tanečním zážitkem. Jeho práce je rozpoznatelná vynalézavostí a důvtipem stejně jako pozoruhodným smyslem pro drama a vysokou muzikálností,“ ocenila šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová a připomněla balet Louskáček – Vánoční koleda, v němž právě Vámos propojil dva příběhy a který se stal hitem uplynulé sezóny.
Choreograf nyní v Labutím jezeře sleduje prince Siegfrieda od dětských let přes mladíka k dospělému muži. Na scéně se objeví i princovo alter ego. Díky dramatickému vykreslení postav se děj stává se realističtějším a je současnému divákovi bližší. Roli dospělého prince tančí Maxwell Davies (obsazení premiéry 16. listopadu) a Hugo Fraresso.
Odettu / Odilii ztvární na premiéře 16. listopadu Italka Eleonora Ancona. Absolventce prestižní Královské taneční školy v Londýně se tak záhy po nástupu do ostravského souboru splnil sen: „Asistentka Joyce Cuoco a choreograf Youri Vámos jsou legendami baletního světa a mně přijde neuvěřitelné, že s nimi mohu zkoušet a učit se od nich. Už v minulých sezónách jsem měla možnost tančit velké klasické role, například roli Svanildy v Coppélii nebo Kláry v Louskáčkovi. Labutí jezero je ale úplně jiný svět, je extrémně náročné.”
Jak své postavy vidí a chápe?
„Bílá labuť je jakousi vizí, idealizací ženy v princově mysli. Je velmi křehká a nejistá, chce být s ním a zároveň se bojí. Černá labuť nepředstírá, že je Odetta; je to velmi sebejistá žena, která se nebojí ukázat svou ženskost a snaží se prince svést. Připadá mi to z psychologického i uměleckého pohledu velmi zajímavé. Vždycky se mi líbila role Černé labutě a cítím se v ní dobře, zatímco Bílá labuť je pro mě náročnější. Navíc je potřeba u obou poloh propojit uměleckou, emocionální a technickou stránku, což není jednoduché.”
Inspirovaly ji nejen slavné světové představitelky Odetty a Odilie, ale i reální lidé – život sám: „Youri Vámos totiž chce, aby výraz i pohyb vypadaly organicky a opravdově, snaží se ponořit do psychologie postav, aby je divákům přiblížil a zpřístupnil.”
Labutí jezero Youriho Vámose vnáší podle scénografa Daniela Dvořáka do tradiční dramaturgie principy moderního divadla: „O to byl můj úkol těžší. Vybudovat scénografickými prostředky prostor, situace a jejich dynamiku tak, aby odpovídaly novému pohledu a výkladu, a přitom nemátly diváka nesrozumitelnou transformací mimo obsahovou a hudební strukturu díla. Doufám, že naše Labutí jezero stvořené pro dnešní dobu zaujme. Možná jinými prostředky než dříve, ale míříme ke stejnému cíli jako generace před námi: naplnit novými emocemi pojem krása.“
Více o inscenaci:
