“Bude to nejpříšernější propadák sezóny,” říkal zdrceně Edmond Rostand přátelům po generální zkoušce na svého Cyrana z Bergeracu. Bylo mu 29 let, měl za sebou úspěšnou sbírku básní a několik méně úspěšných divadelních her. K uvedení Cyrana si s Coquelinem, velkým hercem své doby, najali Divadlo u brány Svatého Martina, které nepatřilo pod žádného mocného ochránce ani k žádné významné vlivové skupině. Premiéra 27. prosince 1897 ale jeho obavy vyvrátila. Ovace trvaly dvě hodiny a ministerský předseda mu už o přestávce slíbil řád Čestné legie.
Námět pro svou “heroickou komedii” našel Rostand v historické osobnosti Cyrana z Bergeracu, šermíře a rváče, básníka, spisovatele a vizionáře první poloviny 17. století. Držel se některých základních historických faktů i historicky doložených jmen, ale nepsal historickou hru, a tak ten dlouhý neforemný nos, kterým Cyrana opředla legenda, a není pro to důkaz, zachoval, protože mu pomohl vyjádřit vnitřní citové zranění hrdinovy duše.
Rostandova hra nese žánrový podtitul “heroická komedie ve verších”. V době, kdy vznikala, se už divadlo ve verších nenosilo možná půl století. Na jevišti panoval především naturalismus s otrockou věrností realitě, který velké city zužoval na fyzickou žádost. Byla to také doba, kdy se Francie, zvyklá po staletí hrát v Evropě roli kulturního a politického hegemona, stále ještě nevzpamatovala z porážky pruskou armádou u Sedanu. A do tohoto ovzduší přinesl Rostand básnický romantický obraz z národních dějin, prodchnutý rytířstvím, ušlechtilostí duše a lidským souručenstvím.
Obsah
Dějství prvé
První dějství se odehrává v roce 1640 v sále Burgundského paláce, do něhož se publikum schází na představení. Šlechtici, měšťané, kapsáři, hudebníci i prodavačky. Mladého šlechtice Kristiána de Neuvillette přivádí básník a opilec Lignière. Kristián je v Paříži teprve krátce a zítra ho čeká vstup mezi kadety. Hledá tu dámu svého srdce, kterou ani nezná jménem. Je to Madléna Robinová, Roxana, Cyranova sestřenice. Lignière vysvětlí Kristiánovi, že dívku obletuje ženatý vévoda de Guiche, kterého kryje pan Valvert, a odchází za kumpány na víno.
Jeden z kapsářů se pokusí Kristiána okrást. Ten ho ale chytí. Výměnou za beztrestnost Kristiánovi prozradí, že na Lignièra bude cestou domů u Nesleské brány čekat sto chlapů, kteří ho mají zabít za posměšnou báseň na jednoho šlechtice. Přestože je v divadle už Roxana, nemůže Kristián nechat přítele ve štychu, a utíká ho varovat.
Paštičkář Ragenau, milovník a hostitel básníků a herců, sám vášnivý veršotepec, se ptá po Cyranovi. Ten totiž vzkázal herci Montfleurymu, že nesmí měsíc hrát, ale Montfleury dnes hraje. Odříká pár veršů a tu se v publiku vynoří Cyrano a Montfeurymu hrozí. Diváci se rozdělí na jeho a Cyranovy příznivce. Je to velká událost, která končí Montfleuryho útěkem. A končí taky představení. Aby nahradil hercům škodu, hodí jim na jeviště Cyrano váček s penězi, které představují jeho měsíční rentu. V žaludku mu přitom kručí.
Popíchnut de Guichem, pokusí se Cyranovi postavit Valvert, ale proti jeho humoru nemá šanci. A tak aspoň tasí. Ale ani to mu nevyjde. Cyrano v rytmu villonské balady, kterou na místě improvizuje, Valverta zasáhne. Je po boji, raněného odnášejí.
Přítel Le Bret vyčítá Cyranovi nerozvážnost. Má přece tolik vlivných nepřátel! Vyjde přitom najevo, proč Cyrano tak na Montfleuryho útočil. Vadí mu jeho neumětelství a také, že chlípně pokukuje po Roxaně, kterou Cyrano miluje. Ví ale, že nemá šanci. Je to jeho velký nos, za který se stydí a každého podezírá, že se mu proto vysmívá. Přichází Roxanina komorná a přináší Cyranovi pozvání na schůzku. Cyrano je v sedmém nebi.
Přivádějí zcela opilého Lignièra, který prosí Cyrana, aby ho dnes nechal u sebe přespat, protože dostal vzkaz, co se na něho chystá. Cyrano ale přísahá, že bude dnes spát doma a že ho ochrání. Celé divadlo jde s ním a Cyrano odmítá, aby mu kdokoli pomáhal.
Dějství druhé
Jsme v Ragenauově krámě brzy ráno a vše se chystá k otevření. Ragenauova manželka přináší papírové kornouty na cukroví. Jsou to verše, kterými básníci platí svému patronovi obživu. Nemá pro jeho lásku k umění pochopení a koketuje s jedním mušketýrem. Přicházejí hladoví básníci i šlechtici, kteří vyprávějí i tom, jak statečně se Cyrano postavil přesile sta chlapů a několik z nich i pobil.
Cyrano je tu také a píše dopis Roxaně. Nepodepisuje. Chce jí ho osobně předat. K tomu ale nedojde. Dívka sice vyjádří obdiv k jeho statečnosti, ale jen nesoustředěně. Přišla proto, aby ho požádala o ochranu Kristiána, kterého miluje. Žádá Cyrana, aby jí Kristián psal.
Cyranův statečný čin se už roznesl všude. Dovnitř se nahrnou kadeti. Přijde i vévoda de Guiche, který se ironicky vyjádří o gaskoňcích a míří tím na Cyrana. Odpovědí je mu ale jednota všech kadetů a skvělá Cyranova báseň “To gaskoňští kadeti jsou”.
De Guiche nabízí Cyranovi, že ho vezme do služby a že se za jeho literární díla může přimluvit u svého strýce, mocného kardinála Richelieu. Cyrano hrdě odmítá poklonkovat mocným. Na to de Guiche pyšně prohlásí, že muže, kteří měli za satirickou báseň zabít Lignièra, poslal on. Cyranu mu složí k nohám děravé klobouky, které po těch chlapech zůstaly. Uražený de Guiche odchází.
Přítel Le Bret pojmenovává přesně Cyranovu milostnou situaci: “Vím, dokážeš se bít s kýmkoli na světě,//a já vím zároveň proč! Nemiluje tě!”
Do Ragenauova podniku přichází i Kristián, který se dnes stal nováčkem u kadetů. Popíchnut staršími kolegy, provokuje Cyrana při vyprávění o jeho boji s de Guichovými žoldáky narážkami na jeho nos. Cyrano se dlouho ovládá, ale když se dozví jeho jméno, vyhodí všechny pryč a Kristiána obejme. Po vnitřním boji přistoupil na to, že mladíkovi pomůže dvořit se Roxaně: “půjč mi svou krásnou tvář. Další už zastanu.//Společně stvoříme hrdinu románu.” A dopis, který psal Roxaně, předává Kristiánovi.
Třetí dějství
Náměstíčko ve staré pařížské čtvrti Marais před Roxaniným domem. Večer. Roxana s dueňou se chystá k sousedce na vznešenou debatu o lásce. Je totiž preciózka. Ragenau u ní teď bydlí a dělá jí majordoma. Přišel o všechno a žena mu utekla s mušketýrem. Zdrží ji Cyrano a Roxana mu nadšeně zpaměti recituje verše z dopisů, které dostala od Krisitána, aniž by tušila, že je psal Cyrano.
Druhým mužem, který ji po Cyranově odchodu zdrží, je vévoda de Guiche. Přišel se rozloučit. Jeho pluk jde do bitvy o Arras. V jedné jeho setnině jsou Cyrano i Kristián. Roxana se poleká. De Guiche si myslí, že kvůli bratranci Cyranovi. Toho dívka využije a vévodovi namluví, že nejvíc Cyrana potrestá, když bude muset zůstat v Paříži. Toho se de Guiche chytí a povolávací rozkaz pro setninu schová. Má o důvod víc žádat dívku o schůzku dnes v noci. Pošle pro ni mnicha, který ji zavede na bezpečné místo. Teď konečně může dívka jít do spolku vznešených dam hovořit o lásce.
Když přijde Kristián v očekávání noční schůzky a dozví se od Cyrana, že Roxana od něho dnes očkává vroucí vyznání básnickými slovy, chce nesmělý mladík prchnout. Cyrano mu dodá odvahy, ale nakonec ho ve stínu pod balkónem stejně musí zastoupit. A tak nepoznán vyznává dívce lásku jménem někoho jiného.
Přichází mnich s dopisem od de Guiche a hledá Roxanu. Ta list otevře a čte ho tak, že vévoda žádá, aby je sezdal s Kristiánem. Mnichovi vévodovým jménem slíbí sto zlatých a Cyrana žádá, aby stál na stráži.
Když milenci s mnichem zmizí v Roxanině domě, přijde na schůzku de Guiche. Chce vejít do domu, ale Cyrano ho zastaví. Maskován kloboukem a změněným hlasem sehraje scénu muže, který spadl z Měsíce a zjišťuje, kde se to ocitl. De Guiche to nezajímá, ale když začne Cyrano vyprávět o sedmi cestách, jak se může člověk dostat na měsíc, nedá mu to a přec jen si tu fantazii poslechne. Uplyne patnáct minut, čas, který dal mnich obřadu sňatku. Cyrano končí a dává se poznat. Zuřivý de Guiche slibuje, že do války poháhnou všichni. Zoufalá Roxana prosí Krisitána, aby jí psal a Cyrana, aby na něho dal pozor. “Tak to vám slíbím rád!”, je Cyranova odpověď a padá opona za třetím dějstvím.
Čtvrté dějství
Ležení u Arrasu, svítá. Cyrano se právě vrací přes nepřátelské linie do tábora. Byl odnést dopis Roxaně. Píše jí každý den a riskuje život.
Vojáci mají hlad a pospávají na zemi pod kabáty. Cyrano se je snaží povzbudit a dodat jim odvahy. Ke gaskoňské setnině přichází de Guiche a sděluje, že posílá část vojska nebezpečnou cestou pro proviant a Gaskoňci jim mají krýt záda. Čeká je skoro jistá smrt.
Hlídka hlásí příjezd vozu. Všichni se chystají k obraně. Ale je to Roxanin kočár, na kozlíku Ragenau. Projeli nepřátelskými liniemi. Roxana chce vidět Kristiána a všem přivezla jídlo a pití. De Guiche ji vybízí k odchodu, ale ona odmítá a Krisitánovi vysvětlí, jak na ni hluboce zapůsobily jeho dopisy a krása jeho duše. Milovala by ho, i kdyby byl ošklivý. Ještě, že Cyrano stačil Kristiánovi přiznat, že dívce píše i dvakrát denně. City zmítaný Kristián Cyrana neprozradí, ale vyzve ho, aby se dívce vyznal a přistrčí ho k rozhovoru s ní. Nechce být sám sobě sokem a běží ke strážím. Jen dialog Roxany a Cyrana začne, přinášejí mrtvého Krisitinána. Rozhoří se bitva. De Guiche je raněn a Cyrano ho žádá, aby odvedl Roxanu do bezpečí. Sám se se zbytkem kadetů vrhá do boje.
Páté dějství
Po patnácti letech, v roce 1655, klášterní zahrada. Je podzim, začíná se stmívat. Už čtrnáct let žije Roxana v klášteře, věrná své lásce. Po delší době je u ní na návštěvě de Guiche. Cyranův přítel Le Bret vypráví, že Cyrano se v ničem nezměnil. Pořád bojuje s intrikami a podlostí, a přitom sám žije v nuzných poměrech. Zestárlý de Guiche, sám úspěšný navenek, přiznává, že mu něco v duši chybí. Ještě před odchodem varuje Le Breta, že zaslechl u dvora, že by se Cyranovi mohla stát dnes nehoda. Postavit přímo se mu nikdo neodváží.
Přibíhá vyděšený Ragenau, který právě viděl, jak na Cyrana někdo hodil z okna trám. Oba s Le Bretem běží za ním.
Roxana o tom neví. Vyprovodila de Guiche a teď usedá k vyšívání. Čeká na Cyrana. Je to sobotu co sobotu 14 let zavedený rituál. Ona vyšívá a on jí vypráví novinky ze společnosti. Cyrano vstoupí. Jde ztěžka, krvácí, snaží se nedat na sobě nic znát. Rychle si sedá do stínu. Chvíli s vypětím všech sil Roxanu baví a pak ji požádá, aby mu konečně dovolila přečíst list, který po Kristiánově smrti u něho našla. Je to ten, který ráno před bitvou u Arrasu napsal. Při jeho četbě se Roxaně vrací vzpomínka a uvědomuje si, že ten hlas už někde slyšela. Jde k Cyranovi a pochopí, že v té tmě ho nemůže číst, že je to jeho vlastní vyznání. A že tak vlastně milovala oba. Kristiána pro jeho krásnou tvář a Cyrana pro jeho ducha.
Přibíhají Ragenau s Le Bretem, kteří marně hledali. Cyrano umírá. Srdce své milované získal až ve smrti.
Citace v překladu Jindřicha Pokorného
Video je ze slavné inscenace Cyrana Divadla na Vinohradech (premiéra 1986). V titulní roli se tehdy alternovali Viktor Preiss a Jaromír Hanzlík. Chcete-li vědět více o této inscenaci, najdete ji v rubrice To bylo divadlo!
