Partneři portálu O divadle

Mecenáši

25. listopadu 2024

Uncanny: strach má velké oči (Divadlo Disk)

Domen Šuman a kolektiv studentů 3. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla uvede autorskou inscenaci UNCANNY: strach má velké oči. Inscenace se zabývá fenoménem uncanny (podivný, tajemný) a hledá inspiraci od hororu po Freuda

Divný, podivný, živý, mrtvý, tajemný, nesrozumitelný, to vše se skrývá pod pojmem uncanny, fenoménem využívaným například jako princip hororů. Fenomén uncanny vychází z filozofického konceptu unheimlich (děsivý, strašidelný, tísnivý). Počáteční impuls pro vznik inscenace na toto téma dostal režisér Domen Šuman po přečtení eseje Shall Be with You on Your Wedding-Night od slovinského filozofa Mladena Dolara, který v eseji rozebírá historický vývoj fenoménu uncanny.

Pojem Unheimlich (anglicky uncanny) je chápán jako něco, co do našich domovů nepatří nebo je jim cizí. Pojem uncanny poprvé rozpracoval německý psychiatr Ernst Jentsch, následovaný Sigmundem Freudem. Freud vysvětluje pojem takto: „Uncanny není ve skutečnosti něco nového nebo neznámého, ale něco, co je naopak naší mysli známé a zažité, jen se to známé ztratilo v nevědomí.” Jedná se o něco, co se neodehrává za čtyřmi stěnami, ale přímo v nich. Hlavním spouštěcím bodem a inspirací byly Freudovy povídky Olympia a Sandman, které uncanny analyzují. Velkým inspiračním zdrojem pro tvůrčí tým byla také povídka Edgara Allana Poa Pád domu Usherů.

Režisér Domen Šuman: „Uncanny je něco, co je dle mého názoru především vjemovou věcí, která potřebuje vizuál. Chápu to tak, že něco, co vidím, určitým způsobem nesouzní se zkušeností každodenních věcí. Dá se říct, že divadlo samotné vytváří umělou skutečnost, na kterou se díváme. Svým způsobem je to v něčem taky uncanny, protože divadlo nikdy nebude tak živé a reálné a vždy se bude nějak vyhraňovat vůči realitě.”

Scénograf Martin Tůma: „Inspirací pro scénografii byly sterilní prostory například operačních sálů, jatečních hal, zkrátka interiéry, které v sobě nesou jistý rozpor. Paradox čistých prostor, které slouží k ,špinavé’ práci. Dominantou scény je světelný strop tvořený ze zářivek připevněných na tazích, který dělí sterilní část od nečistého prostoru. Scéna je minimalistická ve své estetice, avšak maximalistická ve svém pojetí.”

Režie: Domen Šuman, dramaturgie: Julie Vaňková, Tinka Avramova, scénografie: Martin Tůma, kostýmy: Marie-Andrea Wolfová, Susana Botero Santos, hudba: Anna Hokešová, produkce: Barbora Maksymovová, Marie Stanková

Hrají: Tomáš Adel, Adéla Gajdošová, Richard Janča, Naděžda Melková, Alena Novotná, David Petrželka, Štěpánka Todorová

Veřejná generální zkouška: 27. 4. (11.00)
Premiéra: 28. 4. (19.30)

Mohlo by vás zajímat

24. 11. 2024
„I krutá pravda je vždycky lepší než nejistota. Nejistota je děsivá“
24. 11. 2024
Pro Mou vlast chtějí v Azylu78 propojit hudbu, tanec i loutky ve scénický zážitek
23. 11. 2024
Inscenace ze života jednoho z největších skladatelů moderní české hudby, jen rok před 100. výročím založení Osvobozeného divadla. V doprovodu živého orchestru a s Ježkovými nestárnoucími melodiemi
23. 11. 2024
„…Má milá, to se ti řekne, ale ono je něco jiného psát o robotech nebo o mlocích, ale Vánoce…“