Dva kamarádi proti sobě u soudu jako právní zástupci obžaloby a obhajoby. Nejasný případ znásilnění. Klíčovou svědkyní žena, jejíž život a svět jsou na hony vzdálené tomu jejich. Je ale úplně vyloučené, že by se něco podobného mohlo stát jim, když si svléknou talár a přijdou domů? Činoherní klub uvede ve dvou premiérách 24. a 25. března hru Niny Raine KONSENT. Tragikomedii z právnického prostředí o tom, jak je těžké (nejen) v sexu rozpoznat hranice a (nejen) u soudu hledat zastání a spravedlnost.
Je správné mít tajemství, a je možné je nemít? Jak velký je prostor mezi pravdou a lží, a máme právo nevypovídat? Jak různě se důkazy jeví v různém světle? A jak dobře známe svého partnera? Je potřeba jasně vyjádřit souhlas, nebo stačí, když neřekneme ne? Systém a pravidla jsou v pořádku, dokud se na té druhé straně neocitnete právě vy…
Hru KONSENT (CONSENT) napsala Nina Raine pro Národní divadlo v Londýně. Inscenaci, která měla premiéru v dubnu 2017, zde režíroval Roger Michell. Po roce se pak ve stejné režii, ale v podstatně obměněném obsazením přesunula na West End, do Harold Pinter Theatre.
Český překlad Šimona Dominika vznikl na zakázku Činoherního klubu. Jedná se o českou premiéru hry i autorky Niny Raine: “Nápad napsat hru jsem dostala, když jsem se na jedné večeři s kamarády dala do řeči s advokátem. (…) Ten advokát na večeři mi úplně mimochodem řekl, že když advokáti zastupují klienta a mluví soukromě mezi dalšími advokáty, používají při popisu toho, co jejich klient udělal, tvar „já“. „Já jsem znásilnil tu ženu…“ atd. Napadlo mě, jak úžasně divadelní začátek hry by to byl – ukázat docela slušné lidi ze střední třídy, kteří se najednou, velice uvolněně, zdánlivě přiznávají k ohavným zločinům. Lidi, od kterých bychom nečekali, že by takové zločiny spáchali. A později ve hře by se možná těch zločinů dopustili. Hru jsem začala psát asi v roce 2012, ale trvalo mi velmi dlouho, než jsem vymyslela zápletku, skoro sedm let.”
Hlavními postavami hry KONSENT je parta kamarádů, z nichž čtyři jsou právníci, kteří jsou přesvědčeni o tom, že to, co řeší u soudu, by se jim v běžném životě a vztazích nikdy nemohlo stát… Zároveň s případem znásilnění, který se dostal před soud a na kterém se dva z nich podílejí – jeden jako žalobce (Vojtěch Kotek), druhý jako obhájce obžalovaného (Ondřej Rychlý), sledujeme jejich setkání a vztahy, které se zdají být dokonalé jenom na první pohled, ve skutečnosti jsou mnohem komplikovanější. Hra pracuje s různými úhly pohledu na stejné situace a s přeléváním sympatií diváků mezi postavami.
„Hru jsem před pár lety viděl v Londýně a absolutně mě nadchla, dlouho jsem se nesetkal s tak dobře napsaným současným textem s natolik plastickými a proměnlivými postavami,“ vidí KONSENT jako dobrou volbu překladatel a režisér Šimon Dominik. „Ve finále jsme se rozhodovali mezi dvěma různorodými – a dobrými – texty, které by do repertoáru Činoherního klubu mohly patřit. Ale jsem rád, že je to právě KONSENT. Dotýká se tématiky, která je aktuální, a ve dnech, kdy zkoušíme, ještě aktuálnější, víc rezonuje ve veřejném prostoru. A kromě toho je nám všem blízký generačně. Stalo se mi to ne úplně, ale skoro poprvé, že máme plus mínus jednogenerační obsazení a zabýváme se něčím, co žijeme a co se nás bezprostředně dotýká. Ta hra je svým způsobem o nás, o naší generaci, a věnuje se tématům, která všichni řešíme. A nejsou to jenom sexuální témata, ale vůbec vztahová – co se týče soužití, chování. Dotýká se to nás všech a každého jinak. Máme tady herce, kteří jsou rodiče, i herce bezdětné, ti rodiče mají děti různého věku. A co se týče dalších hlavních motivů hry, každý k nim zaujímáme nějaké stanovisko, buď jsme je přímo, nebo nepřímo zažili. A to je, myslím, na tom celém zajímavé. Nemusíme používat tolik empatii, což je mimochodem jedno z témat hry, abychom se vciťovali do něčeho, co je nám vzdálené. Ale opravdu řešíme věci, které jsou naše.”
KONSENT se dotýká důležitých témat jako jsou konsent – tj. souhlas se sexem a znásilnění. A přes rozdíly v našich právních systémech je srozumitelný a sdělný i pro českého diváka. Na otázku, co by vzkázala divákům, kteří KONSENT uvidí v Činoherním klubu, Nina Raine odpovídá: „Jenom snad, že doufám, že hra vyvolá debatu o těchhle otázkách! Nesmíme se o nich bát mluvit.”
Více o inscenaci:
Inscenací chce divadlo upozornit na téma, které v Česku řeší stejnojmenná organizace Konsent, která od roku 2016 boří v České republice mýty o sexu a vztazích. Výkonná ředitelka Johanna Nejedlová: „Začali jsme na poli sexuálního násilí a obtěžování, dnes už se zabýváme komplexní sexuální a vztahovou výchovu dětí i dospělých. Je co dohánět. Vedle snahy o nápravu definice znásilnění připravujeme systémové zkvalitnění sexuální edukace na školách, poskytujeme workshopy a podklady pro rodiče, o prevenci sexuálního obtěžování školíme univerzity, firmy, tábory, děti na školách, vyučující i bary… Naše vize? Svět, kde každý ví, že respekt a souhlas jsou základem každé interakce.“
Změnit definici znásilnění v trestním zákoníku je pak cílem kampaně Chce to souhlas. Nynější znění zákona pojednává o znásilnění jako o donucení násilím, pohrůžkou násilím či jinou těžkou újmou a o zneužití bezbrannosti oběti. Podle organizace Konsent a dalších lidskoprávních organizací by ale definice znásilnění měla být v trestním zákoníku založena na absenci souhlasu.
Nina Raine (*1975) je britská divadelní režisérka a dramatička. Je dcerou básníka Craiga Rainea a Ann Pasternak Slaterové, a je praneteří ruského spisovatele Borise Pasternaka. Studovala anglickou literaturu v Christ Church v Oxfordu. Díky stipendijnímu programu divadla Royal Court v Londýně se začala profesionálně věnovat divadelní režii. Jako dramatička debutovala hrou RABBIT v roce 2006, za kterou získala řadu ocenění. Londýnská inscenace hry se dostala do New Yorku v rámci festivalu Brits Off Broadway. Hra TRIBES z roku 2010 o hluchém chlapci vyrůstajícím v dysfunkční židovské rodině byla přeložena do více než deseti jazyků a uvedla ji divadla v Evropě, Austrálii i USA. Hra KONSENT (CONSENT) je její čtvrtá hra. Následující BACH A SYNOVÉ (BACH AND SONS) z roku 2018 o životě Johanna Sebastiana Bacha měla premiéru v červnu 2021 v Bridge Theatre v Londýně.
Premiéra: 24. března
