Už není třeba dělat vůbec nic

Úsilí nemyslet na nic může vyvolat mnoho myšlenek. Je to ona nebo on? Oblékli si světlé obleky a tiše kroužili kolem. Z výrazu tváře, gesta a rámu vyzařuje bezúčelnost. Co čumíš? Žízním. Odpočívej, protože já jsem tě vyvedl z otroctví. Autorská inscenace o plavbě vycházející z četby středomořské literatury a odevzdání se touze po sobě. And it was like… well-being. / Inscenace vychází z koláže výrazných textů klasické, filozofické a experimentální literatury od Alberta Camuse, přes C. G. Junga až po Julia Cortázara či Alaina Robbe-Grilleta. Téma, zda je vůbec možné se v této turbulentní době zastavit, aby se člověk setkal sám se sebou, a s čím se v takovém okamžiku musí konfrontovat ve vztahu sám k sobě i ostatním, je prozkoumáváno nejen v textové, ale i scénické rovině celého tvaru. Specifický jazyk inscenace si pohrává se současnými divadelními principy jako je projekce či live camera, ale zároveň klade důraz na detailně a minimalisticky propracované činoherní herectví.