Satirická komedie Tartuffe patří k tomu nejlepšímu, co kdy Molière napsal. Jde o nadčasové dílo, které ve své době nesmírně pobouřilo církev i šlechtu. Pranýřuje pokrytectví a faleš, ale i hloupost, která se snadno nechá obelstít sladkými řečičkami. Jde o nešvary, které jsou, bohužel, velmi rozšířené i v naší době, a tak není náhodou, že se Tartuffe neustále vrací na divadelní prkna po celém světě.
Dramaturg inscenace Jiří Janků: „Tartuffe není v Liberci žádnou novinkou. Jedná se o již pátou inscenaci tohoto textu na našem jevišti od roku 1947. Je zajímavé, že dosud poslední Tartuffe měl v Malém divadle premiéru v roce 1999 v režii Romana Meluzína, a Damise tehdy hrál Tomáš Impseil, kterého nyní uvidí diváci v titulní roli. V inscenaci z roku 1981 pod režijním vedením Karla Kříže v Divadle F. X. Šaldy pro změnu v roli Valéra vystupoval Ivan Řezáč, který naši novou inscenaci režíruje.“
Molière v Tartuffovi na scénu přivedl věčně aktuální typ svatouška, velkého manipulátora, který káže falešnou morálku a vlastní mocenské záměry a touhu po zisku hbitě zastírá lživým obviněním. Autor v textu hry rozehrává vybroušené přestřelky dialogů a s citem pro míchání tragického a směšného se hořce vysmívá povrchní společnosti, která masku přetvářky vždy znovu slepě obdivuje.
Hru provázely zákazy a skandály a dodnes břitce odhaluje všechny mocné pokrytce, kteří lidskou společnost věrně provázejí po tisíce let. Živoucí předlohy Tartuffa najdeme na současné české politické scéně stejně hojně jako na dvoře Ludvíka XIV., který autor důvěrně znal.
Ivan Řezáč má k libereckému divadlu velmi vřelý vztah, neboť zde před mnoha lety začínal svou hereckou kariéru. Po Liberci hrál např. v Činoherním klubu, Švandově divadle, Divadle na Vinohradech i Národním divadle. Nasbíral velkou řadu hereckých zkušeností a ty nyní využívá i ve své režijní práci. V nové inscenaci Tartuffa vsadil na velmi precizní práci s textem. Počet čtených zkoušek byl mnohem větší, než bývá běžně zvykem. Bylo to především proto, aby se autorovy verše dostaly všem hercům pod kůži a zněly pak na jevišti co nejpřirozeněji.
Časově a místně je děj hry zasazen do prostředí připomínajícího poválečnou monarchistickou Anglii, což je podpořeno i scénou Ivo Žídka a kostýmy Agnieszky Páté-Oldak. Inscenace působí velmi sevřeným dojmem, divák v ní nenajde žádnou prvoplánovou režijní exhibici, vše je postaveno na poctivé práci s herci.
Premiéra: 7. října
Detail inscenace zde:
