Dvě slavná prozaická díla Roberta Musila propojili inscenátoři z Divadelní fakulty JAMU v novém titulu Lidé bez vlastností, jehož premiéru uvede 24. února brněnské Studio Marta. Inscenace je volnou adaptací Musilovy románové prvotiny Zmatky chovance Törlesse a jeho legendárního díla Muž bez vlastností. Ten na mnohé myšlenky z Törlesse navazuje a rozšiřuje je.
Jak stojí v divadelní anotaci na webu studia, rakouský spisovatel, esejista a dramatik v obou románech vytvořil index „lidí bez vlastností“, kterým intuitivně vycítil předválečnou atmosféru začátku 20. století, kdy padaly veškeré morální hodnoty a zodpovědnosti.
Autor volné adaptace Musilova díla a režisér divadelní novinky Marek David: „V době narůstajícího fašismu se všechny snahy o získání bezpečnosti a společenského pořádku ukázaly jako marné: logika, filosofie, matematika, jazyk. Zůstane jen zábavou součet lidských pudů, nejistot, laciné ezoteriky a iracionálních ideálů. Kdy jsme přišli o duši, ptáme se mimo jiné v naší inscenaci.“
Čím více se inscenátoři s Musilem a jeho myšlenkami seznamovali, tím více jim propojení obou děl dávalo smysl.
Dramaturg Jakub Molnár: „Při hlubším čtení zjistíte, že protagonista Ulrich z Muže bez vlastností je de facto rozpracovanější verze Törlesse. Oběma chybí základní předpoklad souznění se skutečností, schopnost ztotožnit se s vlastní biografií, až choromyslné hledání jednoduchých binárních odpovědí na komplexnost světa. Troufli jsme si proto vyjmout jisté motivy z Muže, které by rozšířily různé podoby zmatků z Törlesse nebo je obohatily o nové. Pokud bych měl být uštěpačný, z mladíka Törlesse jsme udělali více Muže.“
Z pragmatického hlediska však s režisérem chtěli poskytnout zejména co největší prostor pro absolventské výkony mladých činoherců. V Törlessovi se primární příběh odehrává mezi partou na prestižní kadetské, tedy chlapecké, škole, což by v případě divadelní adaptace znamenalo značné ochuzení ženské části hereckého ročníku.
Pro román Muž bez vlastností jsou charakteristické především ironie a sarkasmus, kterými autor v žádném případě nešetří a zachycuje jimi dobu odcházejícího rakousko-uherského císařství. „Velké souznění s Musilovým smyslem pro sarkasmus vidím v naší společné ostré diagnostice soudobé elity. Přestože naše postavy mluví květnatě, přímo esejisticky a velkými frázemi, výsledek můžeme spolu s aktivistkou Grétou Thunberg označit za příslovečné blah-blah-blah,“ řekl dramaturg Molnár. Inscenace však nebude jen nějakou manifestační provokací: „Snažíme se zobrazit momenty lidskosti, nadhledu a humoru v každodenních, někdy tragikomických situacích.“
Dobový odér ve dvouhodinové inscenaci s pauzou bude částečně cítit díky jazyku, který se tým snažil zachovat. Totéž platí i pro vizuální stránku.
Režisér Marek David: „Důležitý pro nás totiž není ornament či snaha věrně zachytit kolorit prostředí internátu či města jako spíše vizuálně uchopit jednotlivá témata, navodit atmosféru situací, které plynou od realistických po čistě obrazové až snové.“
Inscenátoři pracují také s folklórními prvky i minimalistickou estetikou 21. století, aby tak mimo jiné vyzdvihli eklekticismus dneška, střet různých světů, stylů a idejí (rurálního a globálního či chudého a snobského atd.). Kostýmy si zase pohrávají se současnou touhou po výstřednostech v kombinaci s potřebou být součástí nějaké domoviny, místa.
Zmatky chovance Törlesse je románová prvotina rakouského spisovatele Roberta Musila vydaná v roce 1906. Záhy dosáhla značného úspěchu a etablovala Musila jako literáta; vyvolala i veřejný skandál zobrazením šikany a homosexuálních praktik na chlapeckém internátě. Svého času ji s úspěchem uvádělo brněnské HaDivadlo.
Jakub Molnár: „Stále více nás fascinuje odkaz literární moderny čili autoři jako Hermann Broch, Virgínie Woolfová, Maurice Maeterlinck. Čelíme podobným výzvám jako oni ve své době, jen se k postupné fašizaci společnosti dnes přidal i kolaps ekosystémů.“
Musil jej prý oslovuje tím, že není aktuální tedy ve smyslu momentální emoce, kterou nyní zprostředkovávají například média. Romanopisec podle dramaturga hledá jiný stav, ve kterém nutno nově definovat vztahy mezi „já“ a „ty“. A půda v inscenaci zobrazované elitní školy, na které se identita mladého člověk začíná formovat, tomuto úsilí poskytuje perfektní podmínky.
