Druhá premiéra sezóny v Divadle Drak patří inscenaci Expedice: Má láska! režiséra Filipa Homoly a scénografa Roberta Smolíka. Po listopadové novince Slož si, věnované nejmenším divákům, se tak Divadlo Drak obrací na školáky, ale i na ty, které láká polární cesta plná komických, ale i dojemných momentů.
Hostující tvůrci si k divadelnímu zpracování vybrali skutečný příběh ve Švédsku nejčastěji popisované polární výpravy inženýra Andréeho, který se na sklonku devatenáctého století pokusil společně se dvěma dalšími členy expedice zdolat v té době zcela neprobádané území Severního pólu za pomoci vodíkového balonu. Slavný příběh neúspěšné expedice, jejíž záhadný konec se doposud nikomu nepodařilo zcela objasnit, se na českém jevišti objeví vůbec poprvé.
V létě roku 1897 se vrchní velitel Salomon August Andrée společně s Nilsem Strindbergem a Knutem Frænkelem pokusili dobýt Severní pól, a to tehdy nejmodernějším dopravním prostředkem. Balon, hrdě pojmenovaný Örnen (Orel), se 11. července vznesl ze Špicberků a za přispění jižního větru zmizel v mracích směrem k severní točně. Dlouho nikdo netušil, jestli se mu podařilo přistát či ztroskotal a zdali vůbec někdo z posádky přežil. Až po třiatřiceti letech byly na jednom z nejhůře dostupných ostrovů Severního ledového oceánu náhodou nalezeny ostatky členů Andréeho expedice.
Novinka Divadla Drak vychází z knihy švédské autorky, ilustrátorky a lékařky Bey Uusmy Expedice: Můj milostný příběh (v českém překladu Heleny Steissové vyšla v roce 2018 v nakladatelství Argo). Tragický osud Andréeho polární výpravy výtvarnici zaujal natolik, že vystudovala medicínu a se všemi potřebnými znalostmi se na vlastní pěst vydala po jejích stopách, jen aby zjistila, jak polárníci zemřeli. Výsledky svého výzkumu společně s beletristickým vyprávěním a v kombinaci s analýzou autentického materiálu (korespondence, deníky) a sugestivními popisy vlastních cest na Bílý ostrov, místa kde byla těla nalezena, publikovala v jedinečné vizuálně-literární koláži, která získala prestižní Augustovu cenu za knihu roku 2013.
„Čas plyne úplně jinak, když jsme osamoceni, v ohrožení života nebo v nějaké bolesti, než když žijeme normální život ve městě a chodíme každý den na oběd nebo na kávu. To mě na tom strašně zajímá. Ten čas je reálně stejný, ale v prvním případě je o hodně delší – v té samotě a v tom utrpení polárníků, máte pocit, že minuta trvá hodinu a týden je měsíc a měsíc je rok!“, líčí jeden z hlavních motivů inscenace režisér Filip Homola.
Filipovou domovskou scénou je Naivní divadlo Liberec. V Divadle Drak se jedná o jeho režijní premiéru. Na inscenaci spolupracuje se scénografem a výtvarníkem Robertem Smolíkem, který se kromě pravidelné spolupráce s profesionálními loutkovými divadly (Minor, Naivní divadlo Liberec) do roku 2018 věnoval také tvorbě ve skupině Buchty a loutky, a především výzkumu a vývoji v mezioborové umělecké skupině Handa Gote.
Tragikomická povaha příběhu se oběma tvůrcům stala inspirací pro vznik konceptu založeného na výrazné vizualitě kombinující prvky klauniády s obrazovostí loutkového a objektového divadla, který společně s dominantní hudební kompozicí slibuje sugestivní divadelní zážitek. Jak již název napovídá, kromě romantického ducha objevování a objevitelství, předčasně završených tragických osudů kdesi v polární pustině i řady úsměvných a groteskních momentů, se tvůrci rozhodli akcentovat motiv lásky, která následkem touhy po dobrodružství a objevování končí nenaplněna.
„Taková většinou bolí, ale je to to nejkrásnější, i když vyrve člověku srdce z těla. To se zrcadlí v milostném vztahu mezi Strindbergem a Annou. Dva lidé, kteří se milují a kteří spolu chtějí mít hezkou budoucnost, ale ona nepřijde. Samozřejmě, že se v inscenaci objevují i takové věci jako dobrodružství a touha po něm, dokázat a objevit něco nového, udělat nějaký čin, který by se zapsal do historie tohoto světa. Stejně tak jako to, jestli je nutné tohle všechno podstoupit za každou cenu, i když vím, že na to nejsem připraven a nemám pro to žádné schopnosti. Vlivem všech těchto okolností se z toho pak stává taková tragikomedie.“, popsal téma inscenace režisér.
Hudbu k inscenaci vytvořila hudební kapela Kora et le Mexanix čítající dva členy, režiséra inscenace Filipa Homolu a hudebníka Michala Kořána. Kapela experimentuje na poli abstraktního ambientu a dlouhodobě se věnuje tvorbě scénické hudby. Jejich hudba k inscenaci Naivního divadla Liberec Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých byla nominována na hudbu roku 2017 v Cenách divadelní kritiky.
Scénická hudba k inscenaci Expedice: Má láska! vyjde na albu pojmenovaném Le Pôle Nord v den její premiéry. „S Michalem jsme se Severním pólem celkem často zaobírali. Vždycky jsme to měli rádi: tu bílou pláň, kde nic není a kde si můžeš dovolit zvukově vymýšlet cokoliv tě napadne.“, dodal k severní inspiraci režisér a spoluautor hudby Filip Homola.
Premiéra: 26. února