Postřižiny

Bezpochyby nejvýraznější a také nejpřekládanější český autor 20. století Bohumil Hrabal se po šestnácti letech vrátil do repertoáru činohry Moravského divadla. Naše publikum se s ním mohlo setkat zatím pouze dvakrát, a to v roce 1991, kdy jsme uvedli dramatizaci Příliš hlučné samoty, a naposledy pak v roce 2003 při inscenování adaptace jeho novely Něžný barbar. Tentokrát jsme se pokusili na jeviště přenést jeden z pilířů české novelistické prózy minulého století, protože poetický příběh Postřižin, odehrávající se v měšťanském pivovaru v Nymburce v dobách okouzlující první republiky, si doslova říká o divadelní zpracování, přičemž to filmové z roku 1980 v režii Jiřího Menzela se takřka okamžitě stalo národním pokladem. Hrabalova poetika a obdivuhodný cit pro jazyk jsou zároveň prubířským kamenem pro každého, kdo se pokusí vdechnout jeho postavám život a uvěznit je do prostoru vymezeného divadelními prkny. Je proto logické, že jsme se rozhodli svěřit tento úkol tomu nejpovolanějšímu ze všech, a tak se k nám po necelém půl roce opět vrátil režisér Petr Novotný a pokusil se navázat na nebývalý úspěch, který si připsal svou režií Starců na chmelu.