Generace dětí byly a jsou okouzlovány příběhy Rychlých šípů ve Stínadlech. V té tajuplné čtvrti plné úzkých uliček, průchodů, plácků a schodišť, kam není cizinci radno vstupovat, protože čtvrť obývají Vontové, kluci se žlutým špendlíkem na kabátě, kteří jsou podezřívaví ke každému neznámému příchozímu a strkání nosu do vontských věcí tvrdě trestají.
Kde je ta čtvrť? Kde je Rozdělovací třída, z níž se dá do Stínadel nenápadně vstoupit, skryjete-li se za projíždějícím vozem tramvaje? Kde jsou železná vrata, zpoza nichž viděli Mirek Dušín s Jarkou Metelkou vybíhat ze Stínadel Červenáčka? Kde měl svoji dílnu Jan Tleskač, kde je kostel svatého Jakuba, z jehož zvonice se zřítil, a kam vedou chodby z jeho podzemí? Kdo byl tajemný Em a kam zmizel ježek v kleci, rozšroubovatelná hvězdice, kterou svíral v ruce tříletý Tleskač, když ho našli na ulici? A skrývá stále plánek létajícího kola? Kde je Svatyně uctívačů ginga, proč někdo nabízí za ježka motorku, jak probíhá volba Velkého Vonta a hlavně: kdo je Široko?
Manželství Jindřicha Foglara (1872-1911) a Marie Fischerové (1877-1980) netrvalo dlouho. Otec onemocněl a v 39 letech zemřel na srdeční onemocnění. Mladšímu ze synů, Jaroslavovi, byly tehdy pouhé dva roky. Matka s dětmi se přestěhovala do Nuslí a zpočátku přežijí jen díky pomoci její rodiny. Matka si posléze zřídila malé papírnictví na vinohradské Korunní třídě a rodina tak přečká válku. Všichni tři si vytvoří svůj vlastní svět, oslovují se svéráznými přezdívkami, které jim zůstaly až do dospělosti. Matce říkají synové Pumík, starší Zdeněk je Pycínek a Jaroslav Cabínek. Matka vede syny ke kultuře, nicméně její odtažitý přístup k milostným vztahům zřejmě zapříčinil to, že si syn Jaroslav nikdy nezaložil vlastní rodinu a s matkou žil až do její smrti v požehnaném věku 102 let.
Rodiče Jaroslava Foglara krátce před svatbou Malý Jaroslav Foglar Foglarovy klíče od klubovny Jeho pracona na výstavě
Jaroslav Foglar – Jestřáb se, možná i proto, celý život věnoval mládeži ve svém slavném skautském oddíle Dvojka, svou prací v redakcích (Mladý hlasatel, Junák, Vpřed) a ve sých knihách a příbězích Rychlých Šípů. Bez nadsázky se dá říci, že spoluvychoval desetitisíce, ale spíše statisíce dětí, které si z jeho příběhů odnesly zásadní žebříček hodnot.
Současná výstava v Domě U zlatého prstenu (výstava potrvá až do podzimu příštího roku) je obdivuhodnou připomínkou Jaroslava Foglara a Stínadel – a dává odpovědi na mnoho dosavadních otázek.
I na tu, kdo byli předobrazem Rychlých šípů, když bezpečně se to vědělo jen o Jindřichu Hojerovi, sympatickém pánovi, který zemřel loni, ve věku úctyhodných 97 let.
Návštěvník se dozví mnoho zajímavých faktů…
Například i to, kde asi byla Rozdělovací třída a kde teče ponurá Černá voda (i když stále zůstává ve hře domněnka, že Rozdělovací třída je Národní a „hlavní“ vchod do Stínadel je ulicí Na Perštýně).
V září 1997 došlo na pražské výstavě „Po stopách Rychlých šípů“, uskutečněné k devadesátinám Jaroslava Foglara, k šokující události. Čtveřice mladíků s batůžky odcizila z uzavřené vitríny Foglarův chlapecký deník a jeho osobního ježka v kleci. Přes Foglarovo naléhání a výzvy se tyto drahocenné předměty na veřejnosti už nikdy neobjevily.
Komentované prohlídky, přednášky, besedy a pravidla venkovní hry Stínadla najdete na stránkách Muzea hlavního města Prahy, v záložce Dům U zlatého prstenu.
