Narodil se v Brémách, kde se věnoval divadlu již od strašidelných pubertálních let. Po maturitě vystudoval politologii v Lipsku, načež započal studium režie a dramaturgie na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Baví ho zkoušet si a učit se nové věci. A je hrdým členem country kapely Severní nástupiště.
Narodil ses v Brémách a divadlu se věnoval už v Německu. Co tě přitahuje na českém divadle?
Česká divadelní scéna mi přijde velice inspirativní. Je tu spoustu zajímavých lidí, kteří dělají zajímavé věci a cesty k nim jsou krátké, člověk se může rychle seznámit a navázat kontakty.
Jaká očekávání jsi měl od studia na DAMU? Naplnila se?
Asi jsem neměl jasná očekávání, chtěl jsem dělat divadlo a to se naplnilo. Potkal jsem dobré lidi, kteří byli otevření pro každou špatnost. Z toho mám velkou radost.
Co pro tebe znamená alternativní divadlo? Jak bys svoje pojetí alternativního divadla popsal?
Slovo „alternativní“ je pro mně dost prázdný pojem. Mám raději pojem postdramatické divadlo, jako divadlo, které nemusí být založeno na dramatické předloze. Popsal bych to jako zkoumání témat, nebo forem, což mě zajímá víc, než si říct, jakou hru chci dělat příště.
Během studia sis vyzkoušel různé divadelní formy – imerzivní divadlo, dokumentární divadlo, ilegální divadelní okupaci prázdných domů v Praze. Která z těch forem je ti nejbližší?
To stále nevím, zatím rád zkouším. Co to dá. Teď jsem připravil pro Národní divadlo Linka: Makropulos, což je interaktivní procházka Prahou s divákem po telefonu a je založená na Věci Makropulos od Karla Čapka. To bylo pro mě úplně něco nového. Milena Jesenská použila v jednom ze svých fejetonů, že člověk má tendenci „zobčanštit“, pokud si najde to svoje a začíná to opakovat. Toho se bojím.
Co bys řekl, že je tvá největší přednost?
Myslím si, že umím docela komunikovat s lidmi. Baví mě se poznávat a bavit se s nimi.
Na který projekt, na kterém ses během studia podílel, nikdy nezapomeneš?
Na naši absolventskou inscenaci v Divadle Disk, Cumulus. Její zkoušení bylo přerušeno prvním lockdownem a pak znovu kvůli druhému lockdownu. Tak jsme si říkali, že se to asi nemělo dokončit. Zpětně to bylo dle mého dobré rozhodnutí, i když velice bolestivé.
Jak nejraději trávíš svůj čas, když zrovna nerežíruješ, nezkoušíš nebo nestuduješ?
Rád jsem venku, dělám hudbu s kapelou, sedím s kamarády u ohně nebo jdu na pivo.
Se spolužáky z DAMU ses zúčastnil divadelního workshopu v texaském Austinu. Prozraď nám, prosím, víc o tom, jak to probíhalo.
Pozvala nás tam Alyssa Dillard, absolventka mezinárodního magisterského programu na KALD, která pochází z Texasu. A šlo o to, že jsme společně ještě s dalšími spolužáky ten workshop pořádali. Což mi přišlo na studenty a studentky na konci druháku celkem troufalé, ale spíš to probíhalo jako takové sdílení zkušeností a různých přístupů, které nás zajímaly s austinskými účastníky a účastnicemi workshopu. Pro spoustu z nich to asi byla velká neznámá, protože zatím neměli moc zkušenosti s něčím jiným než s klasickou činohrou. Během pěti dnů jsme společně vytvořili performance, kterou jsme na konci ukázali divákům. Byla to zkušenost, ze které jsem se mnoho naučil.
Máš nějaký speciální rituál před představením/ premiérou? Jaký?
Před premiérou ne, ale po ní rád chodím do zoologické zahrady.
Jsi členem kapel Safari Jazz Orchestra a Severní nástupiště. Jaké žánry hrajete? A na jaký nástroj hraješ ty?
To jsou dvě velice odlišné kapely, v Safari jazzu hraju vetšinou na kontrabas, s kapelou Severní nástupiště hrajeme folk a country a tam hraju na valchu, na buben, či jiné perkusové nástroje a občas zpívám.
Kde se vidíš v budoucnu?
To uvidím v budoucnosti.
