Když jsem poprvé četl tento text, byl jsem okouzlen tím, kam až může zajít láska mezi dvěma lidmi. Kolik může mít podob, jaká umí být, co všechno dokáže vydržet! Jistě nejde o návod, jak lásku žít. Ale možná vyprávění tohoto příběhu může dát leckomu trochu lehčí nohy, stejně jako odvahu pro vášeň a oheň. Martin Hofmann Dosud nikdy jsem nezažila takový rozpor mezi svou představou o autorovi, v tomto případě o Antoinu de Saint-Exupérym a realitou, nahlíženou a popsanou jeho manželkou Consuelo v knize Paměti růže. Doslova jsem nevěřila svým očím. Čtu opravdu o autorovi Citadely? Je možné, že takhle se choval v osobním životě autor malého prince? Vlastně to jen potvrzuje, že v životě není nic černobílé, že i velký umělec je člověk z masa a kostí, s klady a zápory. A že možná právě proto touží vytvořit dílo plné harmonie. Táňa Medvecká Každé ráno ještě za šera mě probouzí zvuk malého jednomotorového letadla. Představuji si tvář pilota, zespoda osvícenou palubními přístroji, jak mhouří oči oslněn ranními červánky. Čas od času přehlédne zkušeně obzor a tmu v hloubce pod sebou, promne si dlaní obličej a upraví sluchátka na uších. Možná už myslí na prví cigaretu po přistání a ranní kávu v ospalé letištní kantýně. Bude se dívat jak mu vykládají a nakládají balíky s poštou, aby až se rozední, odstartoval na cestu zpátky. Říkám mu důvěrně Antoine, protože se v mých představách podobá muži, který kdysi dávno podobně létal v jednomotorovém letadle, osamělý kdesi nad mořem cestou do Afriky. V monotónním hukotu motoru při pohledu na svět z výšky, na jeho radosti a strasti, na lásku a nenávist, na žabomyší války, ale i na ty velké, strašné a hrůzné, se jeho myšlenky řadily do řádků, odstavců a stránek, aby je pak na zemi svázali do knih a znovu obletěly svět jako jejich autor. Ty knihy mají totiž dodnes křídla. Protože jsou o lásce. Viktor Preiss
