Partneři portálu O divadle

Mecenáši

15. ledna 2025

Dopisy Olze (Divadlo v Dlouhé)

...o klopotném hledání sebe sama

Druhou premiérou 23. sezony Divadla v Dlouhé je první scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 – 1983, v režii SKUTRu. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský jsou již třetí sezonu součástí uměleckého vedení divadla a Dopisy Olze jsou zároveň jejich třetí inscenací v Dlouhé (po Čechovově Rackovi a autorské inscenaci Sen v červeném domě). Prvotním impulsem při výběru textu bylo letošní výročí založení republiky a zejména nadcházejících třicet let od listopadu 1989.

Milá Olgo, mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského „já“.(Václav Havel, 4. 9. 1982 věznice Plzeň – Bory)

Lukáš Trpišovský: „Rozhodli jsme se připomenout Václava Havla a vybrali jsme si ne jeho hry, ale jeho dopisy z vězení. Jednak proto, že to je otevřený tvar, s nímž se dá poeticky pracovat, tak jak jsme zvyklí. A pak také proto, že Dopisy jsou jediná kniha, v níž máme šanci nahlédnout trochu do toho, jak Václav Havel přemýšlel. On o sobě nerad mluvil, nepsal si deníky, takže Dopisy Olze jsou jediný autentický materiál, kde se o něm můžeme dozvědět něco osobního. Nesměl si ve vězení psát žádné koncepty ani poznámky, dopisy musel psát na čisto a bez škrtů či oprav, a díky tomu dnes můžeme vidět, jak přemýšlel, jak uvažoval. To z žádných pozdějších dokumentů vyčíst nelze, protože prošly autorskou korekcí a zveřejněn byl až vyčištěný tvar.

Dopisy Olze uspořádal literární kritik a editor Jan Lopatka a poprvé vyšly v samizdatové Edici Expedice ještě v roce Havlova propuštění, tedy 1983. V Poznámce editora Lopatka nabízí trojí možnost čtení této knihy: je to jednak příběh psaní dopisů a zápas o jejich využití k autorské práci ve ztížených podmínkách, dále je to velmi specifický milostný román v dopisech a za třetí kniha o tom, jak získáváme a ztrácíme příběh. My dnes k těmto třem možnostem přidáváme čtvrtou, umožňující číst dopisy s vědomím všeho, co následovalo. Je třeba velmi zajímavé číst, jak některé úvahové dopisy už velmi připomínají pozdější novoroční projevy.

Museli jsme samozřejmě vybrat jen část dopisů a náš výběr se soustředil zejména na ty, které nám nejvíce dávají zprávu o Václavu Havlovi jako o člověku, o jeho vnitřním životě. Byl bych rád, kdyby naše inscenace byla pro někoho podnětem, aby si vzal knihu Dopisy Olze a přečetl si ji celou.“

Martin Kukučka: „Jsou to dopisy Václava Olze, ale není tam jediná Olžina odpověď. Ta nepřítomnost Olgy, to zvláštní ticho na druhé straně je pro mě velmi zvláštní a silný moment. Jiným silným momentem je to, jak Václav Havel plánuje, o co se opřít, aby vězení přežil, aby ho nezlomilo. Zpočátku se snaží opřít o informace zvenčí, o život za zdmi vězení. Paradoxně to, co ho nakonec drží víc, jsou vnitřní úvahy, ne kontakt s realitou. Od té se postupně jakoby odpoutává, Olga mu píše čím dál tím míň a on se proměňuje v jakéhosi zvláštního mnicha někde na poušti, který uvažuje o nějakém horizontu, o nějakém morálním ukotvení, ke kterému se člověk vztahuje a které ho nutí konat určité věci. Nachází něco, za čím si může stát, za co může brát osobní odpovědnost. A tento přerod, k němuž v čase ve vězení dochází, je z mého pohledu postupným přerodem disidenta v prezidenta. Václav Havel je nepravděpodobný typ hrdiny, je to hrdina plný paradoxů. To ho dost polidšťuje, ale zároveň zůstává neuchopitelný. Dopisy Olze jsou plné otázek, ale nepřinášejí odpovědi.“

Scénář a režie: SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka), scéna: Jakub Kopecký, kostýmy: Simona Rybákova, hudba: Petr Kaláb

Hrají: Eva Hacurová, Marie Poulová, Klára Sedláčková-Oltová, Marie Turková, Magdalena Zimová, Martin Matejka, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Tomáš Turek

První scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 – 1983 v době kulatého výročí Sametové revoluce a jako připomenutí člověka, který vstoupil nejen do světových dějin, ale i do životů a srdcí lidí.

Inscenace Dopisy Olze volně navazuje na inscenaci Sen v červeném domě, která se inspirovala tvorbou T. S. Eliota a Samuela Becketta. Václav Havel je logickým pokračovatelem těchto velikánů světové literatury jako spisovatel, filozof i dramatik. Divadelně – pohybovo – hudební tvar asociativního rozvíjení textu dopisů o vnitřním světě člověka uprostřed životní zkoušky v malém prostoru vězení s nikdy nekončící přítomností dalších spoluvězňů a reflexe našeho vztahu k fenoménu Václava Havla navazuje na podobnou tradici některých poetických projektů Divadla v Dlouhé.

Česká premiéra 17. listopadu 2018

Galerie

Mohlo by vás zajímat

14. 1. 2025
Jižní spojka přiveze do Prahy jihočeskou činohru, operu, balet i inscenaci Malého divadla
9. 1. 2025
Vršovické divadlo MANA uvádí Čapkův příběh vynálezce, který si až příliš pozdě uvědomí, jaký dopad na svět může mít jeho objev ničivé trhaviny
7. 1. 2025
Řekne-li se Dana Medřická, vybaví se Měsíc nad řekou, Ošklivá slečna, Návrat ztraceného syna, Romeo a Julie na konci listopadu, Příběh dušičkový, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na konci města. Smrt Hippodamie, Tramvaj do stanice Touha, Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti. Ale především se vybaví Kočičí hra.
6. 1. 2025
Autor: Jan Schmid, režie: Jan Schmid, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Miroslav Melena Hráli: Václav Helšus, Jana Synková, Karel Novák, Rostislav Novák, Pavel Havránek, Petr Kratochvíl, Jitka Nováková, Marie Durnová, Zuzana Schmidová, Miroslav Kořínek, Jiří Hykel Premiéra: 12. prosince 1974