Druhou premiérou 23. sezony Divadla v Dlouhé je první scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 – 1983, v režii SKUTRu. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský jsou již třetí sezonu součástí uměleckého vedení divadla a Dopisy Olze jsou zároveň jejich třetí inscenací v Dlouhé (po Čechovově Rackovi a autorské inscenaci Sen v červeném domě). Prvotním impulsem při výběru textu bylo letošní výročí založení republiky a zejména nadcházejících třicet let od listopadu 1989.
Milá Olgo, mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského „já“.(Václav Havel, 4. 9. 1982 věznice Plzeň – Bory)
Lukáš Trpišovský: „Rozhodli jsme se připomenout Václava Havla a vybrali jsme si ne jeho hry, ale jeho dopisy z vězení. Jednak proto, že to je otevřený tvar, s nímž se dá poeticky pracovat, tak jak jsme zvyklí. A pak také proto, že Dopisy jsou jediná kniha, v níž máme šanci nahlédnout trochu do toho, jak Václav Havel přemýšlel. On o sobě nerad mluvil, nepsal si deníky, takže Dopisy Olze jsou jediný autentický materiál, kde se o něm můžeme dozvědět něco osobního. Nesměl si ve vězení psát žádné koncepty ani poznámky, dopisy musel psát na čisto a bez škrtů či oprav, a díky tomu dnes můžeme vidět, jak přemýšlel, jak uvažoval. To z žádných pozdějších dokumentů vyčíst nelze, protože prošly autorskou korekcí a zveřejněn byl až vyčištěný tvar.
Dopisy Olze uspořádal literární kritik a editor Jan Lopatka a poprvé vyšly v samizdatové Edici Expedice ještě v roce Havlova propuštění, tedy 1983. V Poznámce editora Lopatka nabízí trojí možnost čtení této knihy: je to jednak příběh psaní dopisů a zápas o jejich využití k autorské práci ve ztížených podmínkách, dále je to velmi specifický milostný román v dopisech a za třetí kniha o tom, jak získáváme a ztrácíme příběh. My dnes k těmto třem možnostem přidáváme čtvrtou, umožňující číst dopisy s vědomím všeho, co následovalo. Je třeba velmi zajímavé číst, jak některé úvahové dopisy už velmi připomínají pozdější novoroční projevy.
Museli jsme samozřejmě vybrat jen část dopisů a náš výběr se soustředil zejména na ty, které nám nejvíce dávají zprávu o Václavu Havlovi jako o člověku, o jeho vnitřním životě. Byl bych rád, kdyby naše inscenace byla pro někoho podnětem, aby si vzal knihu Dopisy Olze a přečetl si ji celou.“
Martin Kukučka: „Jsou to dopisy Václava Olze, ale není tam jediná Olžina odpověď. Ta nepřítomnost Olgy, to zvláštní ticho na druhé straně je pro mě velmi zvláštní a silný moment. Jiným silným momentem je to, jak Václav Havel plánuje, o co se opřít, aby vězení přežil, aby ho nezlomilo. Zpočátku se snaží opřít o informace zvenčí, o život za zdmi vězení. Paradoxně to, co ho nakonec drží víc, jsou vnitřní úvahy, ne kontakt s realitou. Od té se postupně jakoby odpoutává, Olga mu píše čím dál tím míň a on se proměňuje v jakéhosi zvláštního mnicha někde na poušti, který uvažuje o nějakém horizontu, o nějakém morálním ukotvení, ke kterému se člověk vztahuje a které ho nutí konat určité věci. Nachází něco, za čím si může stát, za co může brát osobní odpovědnost. A tento přerod, k němuž v čase ve vězení dochází, je z mého pohledu postupným přerodem disidenta v prezidenta. Václav Havel je nepravděpodobný typ hrdiny, je to hrdina plný paradoxů. To ho dost polidšťuje, ale zároveň zůstává neuchopitelný. Dopisy Olze jsou plné otázek, ale nepřinášejí odpovědi.“
Scénář a režie: SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka), scéna: Jakub Kopecký, kostýmy: Simona Rybákova, hudba: Petr Kaláb
Hrají: Eva Hacurová, Marie Poulová, Klára Sedláčková-Oltová, Marie Turková, Magdalena Zimová, Martin Matejka, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Tomáš Turek
První scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 – 1983 v době kulatého výročí Sametové revoluce a jako připomenutí člověka, který vstoupil nejen do světových dějin, ale i do životů a srdcí lidí.
Inscenace Dopisy Olze volně navazuje na inscenaci Sen v červeném domě, která se inspirovala tvorbou T. S. Eliota a Samuela Becketta. Václav Havel je logickým pokračovatelem těchto velikánů světové literatury jako spisovatel, filozof i dramatik. Divadelně – pohybovo – hudební tvar asociativního rozvíjení textu dopisů o vnitřním světě člověka uprostřed životní zkoušky v malém prostoru vězení s nikdy nekončící přítomností dalších spoluvězňů a reflexe našeho vztahu k fenoménu Václava Havla navazuje na podobnou tradici některých poetických projektů Divadla v Dlouhé.
Česká premiéra 17. listopadu 2018
