V průběhu tří zkoušek dojde ke scénickému nastudování textu, které má ze své podstaty potenciál se vyvíjet v inscenaci tak, jak ji známe, tedy v jevištní tvar, při kterém herci nechodí s texty v ruce”.
Na životnost scénických skic však mají, kromě tvůrčího týmu samotného, tentokrát vliv také diváci. Divadlo Letí totiž před představením rozdalo návštěvníkům do rukou hlasovací lístky, jejichž prostřednictvím máte možnost ohodnotit jako ve škole, nakolik toužíte po dalším uvádění tohoto kusu. Důvěra v diváka a jeho vkus je tak příjemným osvěžením, které navíc vnáší do divadelního světa zase kousek živosti a interakce s divákem.
Dramatickým textem první ze skic roku 2013 se stal text španělského autora Esteva Solera Proti pokroku, který je prvním dílem trilogie nazvané Proti pokroku, Proti lásce, Proti demokracii. Už sám kontroverzní název těchto textů dává tušit, že autor se zabývá velkými slovy ve smyslu vyprázdněných pojmů a ikon, které je třeba zpochybňovat a ironizovat. V sedmi groteskních a absurdních situacích tak Soler představuje bezejmenné postavy západního světa ve 21. století, s jejich moderními postoji a jakousi typickou apatií. Popularita Proti pokroku na sebe nenechala dlouho čekat a drama se stalo bez nadsázky celosvětovým hitem. Od svého zrodu v roce 2008 bylo přeloženo celkem do šesti světových jazyků a dočkalo se více než třicet uvedení na divadelních scénách. V české premiéře jsme jej měli možnost vidět právě ve scénické skice Divadla Letí na studiové scéně Švandova divadla na Smíchově, v překladu Martiny Černé a režii Martiny Schlegelové.
Problémem současné dramatiky je to, že jako autor nemůžete spoléhat na jakousi jistotu, že “čas kvalitu ukáže a oddělí zrno od plev”. Přesto je užitečné vidět, jaká aktuální témata současné dramatiky a divadelníky zajímají. Proti pokroku v podání Divadla Letí nenabízí řešení nějakých palčivých otázek, ale velmi humornou formou nabízí pár témat k zamyšlení těm, kteří o to stojí. Velkou výhodou této scénické skici je především fakt, že se neobaluje balastem a velkými klišé, která by bezesporu šla na moderní společnost navalit. I přes krátkou dobu zkoušení je Proti pokroku tvarem silně jevištním, čemuž napomáhá také herecké obsazení v čele s Danielou Kolářovou, která dnes a denně potvrzuje, že pro velké herecké osobnosti není určeno pouze jeviště Národního divadla nebo Divadla na Vinohradech.
Krátké scény v nichž se například starému páru prostřednictvím televize dostane do soukromí domácnosti malá černošská holčička, nebo ve které top dogs bezejmenného podniku vymysleli vlastní náboženství pro zvýšení produktivity zaměstnanců, se střídá pět herců a vše, včetně přestaveb, plyne ve velmi svižném a rytmickém tempu, odděleném světovými hudebními hity, příznačně nazpívanými Helenou Vondráčkovou. Divákům jsou představovány poměrně mrazivé situace tím nejgrotesknějším způsobem a záměrně a zaslouženě sklízejí smích publika.
Scénická skica Proti pokroku, pokud si to diváci budou přát, má rozhodně potenciál se vyvíjet velmi zajímavým směrem. Pokud očekáváte od divadla především výborné herecké výkony, odlehčení a pobavení, nenechte si v případě jejího uvedení budoucí inscenaci Divadla Letí ujít.
